příroda

Vědci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně laboratorně potvrdili, že se v Česku vyskytuje nový typ viru králičího moru. Hromadné úhyny zaznamenali v červenci chovatelé na různých místech v Čechách či na Vysočině. Loni odborníci v zemi poprvé zaznamenali virus RHDV1a, letošní varianta má označení RHDV2. Připravuje se aktualizovaná vakcína. Spolu se staršími variantami ochrání chovy i před novým typem, který postihuje všechny věkové kategorie králíků. Onemocnění je delší, avšak úmrtnost nižší.

Anglický plnokrevník, hucul, lipicán i mustang. Příslušníci takřka všech moderních koňských plemen mohou podle nejnovější molekulárně-biologické studie vystopovat svůj rodokmen k několika málo středověkým hřebcům. Mateřské linie dnešních koní se naopak táhnou tisíce let do minulosti. Co to znamená a co z toho můžeme vyčíst o historii těchto majestátních lidských společníků, na jejichž hřbetech bez přehánění vyrostla civilizace?

Říká se, že jediný způsob, jak si za peníze koupit lásku, je pořídit si psa. A zároveň se také říká, že láska prochází žaludkem. Ve východní Asii, především pak v Číně, tato dvě rčení tak nějak spojili. Navzdory protestům světové veřejnosti tam jsou psi stále ještě součástí jídelníčku, v poslední době je ale tento trend přece jen poněkud na ústupu. Za to mohou hafani poděkovat nejen čínským a mezinárodním aktivistům, ale i skutečnosti, že si je stále více Číňanů pořizuje jako domácí mazlíčky.

Planeta Země zažila během své historie nejméně pět velkých hromadných vymírání. To poslední přitom nastalo, přinejmenším z geologického hlediska, docela nedávno – před pouhými 66 miliony let. Jeho nejvýraznějším průvodním jevem bylo vymření dinosaurů. Kompletně ale vymizeli také velcí mořští plazi, pterosauři a řada dalších skupin organismů. 

Ital Maurizio Montalti nepatří zrovna ke konvenčním designérům. Inspiraci hledá v přírodě a tvoří z pořádně netypického materiálu - hub. Zatímco běžní houbaři je zpracovávají třeba na smaženici, on z nich dělá lampy a boty. 

Ubývání včelstev a dalších druhů opylovačů představuje jeden z velkých problémů dneška. Ať už je na vině chemické znečištění zapříčiněné člověkem, ztráta přirozených úkrytů, nevhodná skladba pěstovaných plodin, špatná správa včelstev, nemoci nebo změny klimatu, množství divokých a zejména hospodářských včelích kolonií blanokřídlých opylovačů postupně klesá. Ostatní opylovači, například brouci, potom "nestíhají" a produktivita rostlin klesá. Podle některých odhadů utrpí celosvětově zemědělci kvůli mizení opylovačů každý rok ztráty ve výši stovek miliard dolarů, o postižení divokých květin nemluvě. Každá metoda, která nám pomůže dostat opylovače tam, kam patří, se tedy možná už brzy bude vyvažovat zlatem.

Ať se budeme snažit sebevíc, pravděpodobně nenalezneme efektnější doklad bohatství života než záběry z afrického národního parku Serengeti. Statisíce pakoňů, zeber a dalších kopytníků proháněných lvy, gepardy a hyenami na panenské savaně – to splňuje definici "pozemského ráje", o slonech, nosorožcích či drobnějším zvířectvu nemluvě. Co ale udržuje zdejší mimořádně bohatý ekosystém v chodu? 

Mutace jsou možná hlavním zdrojem novinek pro evoluci, z hlediska konkrétního jedince ale drtivá většina z nich nemá žádný efekt, nebo dokonce vede ke zhoršení životních funkcí a smrti individua. Stačí vzpomenout na různé druhy rakovin, které provázejí lidstvo odnepaměti. Značná část mutací přitom nevzniká působením vnějších faktorů, jako jsou ultrafialové paprsky, radioaktivita, nebo některé druhy chemických látek, ale čistě vlivem drobných chyb při kopírování DNA doprovázejícím dělení buněk.