příroda

Vyhlášené floridské pomeranče se možná brzy stanou minulostí. Zářijový hurikán Irma zničil většinu místních sadů, z pomerančovníků zbyly jen třísky, popadané ovoce shnilo za zemi. Ve nešťastném spojení s nemocí zeleného draka, která už tak decimuje místní pomerančovníky, to bude znamenat nedostatek pomerančů a s ním spojené zdražení džusů. A to nejen ve Spojených státech.

Octomilky a myší přestávají vědcům v laboratořích stačit. Nahrazují je novou "havětí" v čele s jedovatými pavouky vyžívajících se v kanibalismu. Mají totiž často s lidmi společného mnohem víc než otravné mušky. 

Dnešní velcí býložravci se potýkají s mužstvím problémů, predace mezi ně ale nepatří. Dospělí sloni nebo nosorožci jsou tak velcí, že si na ně za normálních okolností netroufne žádný z pozemských dravců. Spolu s tím se u nich stírá i řada přizpůsobení, která jejich drobnější příbuzné před predátory chrání. Mnoho z nich se týká zbarvení. 

Britský fotograf Timothy Allen se loni v prosinci vydal na neobyčejnou pouť. Společně s příslušníky nomádského kmene Něnců po 16 dní putoval ledovou Sibiří. 

Žáby sice vyhledávají masitou stravu, obvykle si ale troufnou tak maximálně na vážku. Pod pojmem predátor si představíme spíše žraloka, lva, nebo některého z dravých dinosaurů. Přesto můžeme v Jižní Americe narazit na jednu výraznou výjimku. Jsou jí žáby z rodu rohatek, které se specializují na lov drobnějších ptáků, hlodavců, ještěrek a hadů. Nepohrdnou ale ani svými příbuznými ze skupiny obojživelníků. 

Švýcaři mají co dělat s mnohonásobným vrahem. Má na svědomí nejméně 55 obětí, ale spravedlnost je na něj pořád tak nějak krátká. Nelapili ho zatím ani ti největší experti - a že se o to pokoušeli nějací fořti! Jeho pravé jméno nikdo nezná, říkají mu jen M75. A aby toho nebylo málo: je dokonce pod ochranou státu.

Echolokace, pomocí níž se orientují netopýři, je téměř dokonalá. Mohou se díky ní v noci orientovat s přesností na milimetr. Nyní ale vědci odhalili její slabinu, jež noční savce většinou stojí život.

Následují členové zvířecí smečky svého alfa samce automaticky, anebo mezi sebou svou volbu nějak komunikují? Odpověď  na to se snažili najít vědci z australské Univerzity Nového Jižního Walesu, kteří studovali psy hyenovité. Závěrem pozorování je, že zvířata docházejí ke konsensu díky kýchání.