pohled

Někdy stačí jedna věta a vy cítíte, že se něco změnilo. Ne v tom, co ten člověk říká, ale v tom, jak to říká. Jak se na vás podívá. Jak na vteřinu uhne očima, jak se mu stáhnou víčka, jak se mu zornice nepatrně rozšíří, jako by se v něm něco pohnulo dřív, než to vůbec stihne pojmenovat. Oči jsou zvláštní. Nejsou jen „část obličeje“. Jsou to malé obrazovky, na kterých se promítá napětí, zájem, únava, nejistota, někdy i radost, kterou si člověk nechce přiznat.