Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker přišel s nápadem na vytvoření společné evropské armády, která by Rusku dala jasně najevo, že Evropa hodlá bránit své hodnoty. Rusko žádá o vysvětlení, tamní média zase píšou o "paranoidních Evropanech". 

Polsko v souvislosti s ruskou anexí Krymu a válkou na východě Ukrajiny začíná zbrojit ve velkém. Na přezbrojení armády vynaloží desítky miliard eur. Mír už podle Varšavy není v Evropě samozřejmost. O lukrativní tendry mají zájem Američané i členské státy Evropské unie.

Hnutí Talibán tvrdí, že spojenecká invaze do Afghánistánu skončila fiaskem. Přesto, že se země nachází ve stavu na pokraji chaosu, její budoucnost není tak černá, jak islamisté tvrdí. 

Americká armáda by měla být připravena k plnění všemožných úkolů, časy velkých vojenských operací v zahraničí jsou ale u konce, jak oznámil americký prezident Barack Obama během návštěvy vojenské základny McGuire-Dix-Lakehurst v New Jersey. 

Zásoby munice, které americké armáda shodila Kurdům, se dostaly do rukou ozbrojenců Islámského státu. Na internetu se navíc objevilo video, které ukazuje, jak si islamisté prohlížejí bedny s granáty. Pentagon tvrdí, že jde jen o část zásilky a většinu munice přece jen získali kurdští bojovníci, kteří brání syrské město Kobani. 

V pondělí uplynuly tři roky od svržení dlouholetého diktátora severoafrické Libye Muammara Kaddáfího. Vyvrcholila tak mezinárodní vojenská kampaň, která podpořila domácí povstání a nakonec zbavila moci tohoto svérázného lídra, s nímž západ tu spolupracoval, tu ho zatracoval. Podobně jako v případě Iráku platí, že svržení totalitního režimu způsobilo v zemi obtížně kontrolovatelný chaos.

Od změny ve vedení Severoatlantické aliance neuplynul ani týden, a její nový šéf Jens Stoltenberg už hrozí pěstí všem, kdo si dovoluje zpochybňovat sílu a roli aliance. A vzhledem k tomu, že po jmenování do čela NATO vyrazil rovnou do Polska, je celkem jasné, kterým přesně směrem vyslal hromy a blesky. 

Afghánistán má po několikaměsíčním povolebním přešlapování konečně prezidenta. Nejednoznačnost klíčových dokumentů a složité rozložení regionálních mocenských sil však Ašrafu Ghanímu předpovídá problémové vládnutí a konec války se posouvá pravděpodobně až do roku 2024.