Svastiky dokáží vzbudit v západní společnosti někdy až hysterické vášně, a to i když zrovna prokazatelně neslouží k propagaci nacistické ideologie. Předminulý týden se o tom přesvědčili i umělci z Kostnického divadla, jejichž uvedení hry Mein Kampf se některé organizace rozhodly bojkotovat. Je dobře, že společnost podporuje moc a démonizaci jednoduchého symbolu? A nenahrává to do karet naopak spíše neonacismu?  

Kde končí legrace, a kde už to začíná smrdět průšvihem? Kde končí svoboda projevu, a kde už začíná konflikt se zákonem? Co je ještě soukromé, a co už ne? Jak snadno se bezúhonný občan stane kriminálníkem? A není trestání drobných nešvarů spíše kontraproduktivní? Tyto a další otázky znovu vyvolal případ skotského komika, který skončil před soudem, protože naučil svého pejska na povel hajlovat.

Běda, kdyby si v Německu někdo vyrazil v tričku se svastikou nebo ji načmáral někde na zeď! To tam zákon zakazuje a tvrdě se to trestá. O to podivnější je, že v jedné vesnici v Porýní-Falci už desítky let vesele vyzvánějí na kostelní zvon, který zdobí velký hákový kříž a nápis "Vše pro vlast - Adolf Hitler". A zvonit se na něj bude i nadále.

Lidé ani netuší, jak výrazně, a přitom nenápadně prorůstá krajně pravicové myšlení do občanské společnosti. To není tvrzení politika, novináře ani politologa, ale mladé dámy, která velmi dobře ví, o čem mluví. Němka Heidi Benneckensteinová vyrůstala mezi neonacisty a od dětství se jí tato ideologie vštěpovala do hlavy. Před šesti lety se jí podařilo z tohoto prostředí vycouvat a nyní o tom ve svých 25 letech napsala knihu.

O Lichtenštejnsku jako o šestém nejmenším státě světa co do rozlohy se mnoho nepíše, ale když, tak to většinou stojí za to. Vzpomeňme jen na kauzu lichtenštejnských kont před osmi lety, kdy vyšlo najevo, že stovky evropských podnikatelů se přes konta v tomto klasickém daňovém ráji dopouštěli mnohamiliardových daňových úniků. Lichtenštejnsko přitom přísně střeží nejen své bankovní tajemství, ale leckdy i svou minulost – třeba tu nacistickou.

Selfíčko před branou s nápisem Arbeit macht frei v Dachau, fotka s prázdnými plechovkami od cyklonu B v Osvětimi nebo nevhodné pózování u památníku holocaustu v Berlíně. To všechno jsou obrázky, které stále častěji ukazují turisté z návštěvy míst, která připomínají oběti nacistických zvěrstev. Ta se v poslední době stávají předmětem masové turistiky. Jde o balancování na tenké hranici mezi turistickým využitím, pietou, senzací, fotkami rozjásaných návštěvníků na sociálních sítích a zneuctěním památky obětí. Kdy vlastně začínají být podobné návštěvy morálně problematické?

Je možné, aby někdo byl jenom špatný? Dá se i na tom nejhorším a nejtěžším zločinci najít něco dobrého a sympatického? "Problém je v tom, že se Adolf Hitler líčí jako absolutní zlo. Ale je samozřejmě známo, že v historii nic není ani pouze černé, ani pouze bílé." Těmito slovy zhodnotil nacistického vůdce kontroverzní člen pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD) Björn Höcke v nedávném rozhovoru pro Wall Street Journal. V souvislosti s třetí říši se opravdu hovoří o několika pozitivech - jde ale o pouhý mýtus.

Spravedlnosti bude před německým soudem čelit další dozorce z osvětimského koncentračního tábora. Lékař rozhodl, že zdravotní stav 93letého Reinholda H. je dostatečně dobrý, aby se mohl soudu zúčastnit, píše britský deník The Guardian.