mamut

Mamutům se dařilo po tisíce let, dokud planetu nezasáhla drastická změna klimatu. Stále není jasné, co ji spustilo, ale část vědců se domnívá, že klíčem může být kosmická událost z doby před téměř třinácti tisíci lety.

Z hlubin sibiřského ledu se podařilo získat nejstarší RNA na světě a otevřít tak bezprecedentní okno do života dávno vyhynulého mamuta srstnatého. Objev přináší nové poznatky o jeho biologii a přibližuje ambiciózní plány na návrat tohoto obra do ekosystémů Arktidy.

Jejich čas na pevnině už vypršel. Na Wrangelově ostrově v Severním ledovém oceánu však žila ještě před čtyřmi tisíci lety skupina pěti stovek mamutů. Vědci zkoumají, co je zahubilo.

Těžko bychom hledali známější symbol doby ledové než mamuty. Tito srstnatí chobotnatci obývali rozsáhlé oblasti severní polokoule až do konce poslední doby ledové před nějakými deseti tisíci let. Sibiřská věčně zmrzlá půda je však dodnes posetá jejich téměř dokonale zachovanými pozůstatky.

Mozková tkáň je velmi měkká a obsahuje množství vody. Obvykle se tedy začíná rozkládat ihned po smrti. Za určitých podmínek je ale možné mrtvý mozek uchovat v neporušené podobě po stovky až tisíce let.

Za vyhynutí mamutů mohou lidé z tzv. gravettienské kultury, kteří je lovili ve velkém. K tomuto poznatku dospěli polští vědci. Gravettienská kultura „ovládala“ v období 30 tisíc až 20 tisíc let př. n. l. velkou část dnešní Evropy a lov mamutů se tehdy stal téměř průmyslovou záležitostí. Kromě mamutího masa se totiž v masovém měřítku zpracovávaly kly i kosti.