Obří Mona Lisa z odpadu šokuje svět. Na mural padlo 100 tisíc plastových víček
12. 3. 2026 – 7:24 | Zpravodajství | Alex Vávra
Více než sto tisíc plastových víček, několik měsíců sbírání a tři týdny práce. V salvadorské čtvrti Zacamil vznikla obří barevná Mona Lisa, která proměnila obyčejný panelový dům v nečekané umělecké dílo a zároveň dává plastovému odpadu úplně nový význam.
Na první pohled jen hromada plastových víček. Na druhý pohled obří umělecké dílo, které přitahuje pozornost celého okolí. V dělnické čtvrti na okraji hlavního města Salvadoru vznikla neobvyklá nástěnná malba, která připomíná slavný obraz Mona Lisa. Místo jemných tahů štětce ale tvoří portrét více než sto tisíc plastových víček od lahví. Výsledek je překvapivý, barevný a zároveň symbolický.
Autorem díla je venezuelský umělec Oscar Olivares, který se proslavil tvorbou velkoformátových muralů z recyklovaných materiálů. Jeho nejnovější instalace měří přibližně 13 metrů na výšku a kombinuje inspiraci renesančním mistrem Leonardem da Vincim s technikou připomínající pointilistické malby francouzského umělce Paula Signaca. Olivares se rozhodl vytvořit vlastní, latinskoamerickou verzi slavné Mony Lisy a ukázat, že i obyčejný odpad může být základem velkého umění.
Čtvrť, kterou kdysi ovládaly gangy
Obří mural vznikl ve čtvrti Zacamil na předměstí Mejicanos v San Salvadoru. Ještě před několika lety patřila tato oblast mezi místa, kde vládly násilné gangy a kde se lidé necítili bezpečně. Situace se začala měnit až po rozsáhlé bezpečnostní kampani vlády prezidenta Nayiba Bukeleho, která výrazně omezila kriminální činnost.
Právě do tohoto prostředí přinesl Olivares nový symbol. Barevná Mona Lisa dnes zdobí stěnu obyčejného bytového domu a postupně se stává jedním z nejvýraznějších vizuálních prvků celé čtvrti. Umělec chtěl vytvořit dílo, které by nahradilo graffiti používané gangy k označování území a proměnilo veřejný prostor v něco pozitivního.
Samotná výroba muralu trvala zhruba tři týdny. Mnohem déle ale trvalo shromáždění materiálu. Více než sto tisíc plastových víček sbírali místní obyvatelé, dobrovolníci i různé organizace po dobu několika měsíců. Víčka následně myli a třídili podle barev, aby je bylo možné použít při tvorbě obrazu.
Mona Lisa z tisíců plastových víček
Výsledné dílo na první pohled připomíná slavný obraz Leonarda da Vinciho, ale při bližším pohledu je jasné, že jde o zcela novou interpretaci. Namísto tlumených barev italské krajiny se za portrétem objevují jasně barevné domy, výrazná modrá hora a šachovnicová obloha plná kontrastních odstínů.
Tvář ženy, vytvořená z červených, oranžových a žlutých víček, působí jako zalitá sluncem. Nechybí pronikavý pohled ani tajemný úsměv, který proslavil originální Monu Lisu. Detaily jako šperky, účes nebo barevné šaty ale odkazují spíše na moderní latinskoamerickou ženu než na renesanční Italku.
Zajímavé je, že Olivares žádné víčko nepřetíral ani nijak neupravoval. Každá barva pochází přímo z původních plastových obalů. Umělec si proto musel dopředu přesně naplánovat rozmístění jednotlivých odstínů a vypočítat, kolik víček bude potřeba na každý metr čtvereční obrazu. Oscar Olivares podobným způsobem vytvořil muraly už v řadě zemí. Jeho díla vznikla například ve Venezuele, Mexiku, Saúdské Arábii, Francii nebo Itálii. Při více než dvou desítkách nástěnných maleb už využil přes dva miliony plastových víček.
Barevná Mona Lisa v Salvadoru tak není jen zajímavou turistickou atrakcí. Je také připomínkou toho, že i obyčejný odpad může dostat nový život. To, co by jinak skončilo na skládce, se proměnilo v obří portrét, který dokáže proměnit atmosféru celé čtvrti a ukázat, že umění může vzniknout i z těch nejméně očekávaných materiálů.