houby

Plný košík hřibů skončí často rovnou v mrazáku. Mykolog Jiří Baier přitom už roky opakuje, že syrové houby do mrazničky nepatří a že si tím lidé vyrábějí jed. Hygienici ale tak přísní nejsou. Kde je pravda a co udělat, abyste to nemuseli řešit?

Po srpnových deštích se konečně rozbíhá houbařská sezóna. Jenže pozor, v lese se nesmí bez rozmyslu trhat úplně všechno: Zvláště chráněných hub je v Česku šestačtyřicet druhů a několik z nich jsou hřiby, které se od těch běžných na první pohled skoro neliší. Za jejich sběr může fyzická osoba dostat pokutu až sto tisíc korun.

Stačí několik vlhčích dnů, chladnější noc a české lesy se začnou plnit houbaři. Společně s hřiby, liškami a kozáky však vyrůstají také jejich nebezpeční dvojníci. Některé od jedlých druhů neodhalí barva, červivost ani stříbrná lžička. Největší omyl navíc začíná už u lidového slova „prašivka“. Ve skutečnosti totiž neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého by šlo všechny nebezpečné houby bezpečně poznat.

Suché a horké počasí růstu hub nepřeje.

Malé houby v květináči dokážou majitele pokojových rostlin vyděsit. Ve většině případů ale rostlině přímo neškodí a jen ukazují, že v substrátu probíhá rozklad organické hmoty. Zpozornět byste měli hlavně tehdy, když je půda dlouhodobě mokrá nebo se k houbám mohou dostat děti a zvířata.

Houby u nás nejsou jen jídlo, ale také tradice, rodinný rituál, důvod vyrazit do lesa i téma, které spojuje přírodu, vědu, umění a gastronomii. Fotograf, houbař a zakladatel projektu Czech Fungi Jan Hodač tento svět ukazuje v celé jeho šíři a vytvořil tak festival, který z hub dělá mnohem větší téma než jen plný košík hřibů.

Mapa předpovědi růstu hub od ČHMÚ hlásí příhodné podmínky k výskytu lesních pokladů.

Ještě před několika desetiletími byly houby pro většinu Evropanů hlavně součástí omáček, polévek nebo podzimních výprav do lesa. Dnes se však stále více pozornosti obrací k takzvaným medicinálním houbám, které jsou součástí tradiční čínské medicíny už tisíce let.