Houby nejsou jen smaženice. Jan Hodač z nich udělal téma pro festival i rekord

Češi sledují houby skoro stejně pozorně jako předpověď počasí. Když zaprší, sociální sítě se začnou plnit dotazy, kde už „to roste“, a v lesech se objevují první nedočkaví houbaři. Podle Jana Hodače se ale houbařské sezony v posledních letech mění. Ne dramaticky ze dne na den, ale dost na to, aby si toho všimli lidé, kteří chodí do přírody pravidelně.

                                    Smrže, hřiby i obří košík- prohlédněte si galerii: 

Počasí se v posledních letech v naší středoevropské oblasti mění. Je větší teplo a sucho a hlavně období sucha a vyšších teplot začínají stále dříve,“ říká Hodač. Nejvíce to podle něj dopadá na jarní druhy hub. Jako příklad uvádí májovky, které mívaly své typické období v květnu. „Posunuly se spíš do dubna, takže jim říkám spíš dubnovky,“ dodává.

Aktuálně podle něj v lesích mnoho hub neroste. Vysoké teploty na začátku července zvládají například poddubáci, tedy hřiby dubové, hlavně v dubinách. Často však bývají červivé. Hlavní podzimní sezona, kdy do lesa vyráží nejvíce lidí, zatím podle něj zasažená není tak výrazně jako sezona letní. Změny se ale projevují v druhové skladbě. Některým houbám teplo a sucho nesvědčí, jiné naopak přibývají. „Objevují se teplomilné druhy, které tady dříve nerostly nebo byly velmi vzácné, například některé teplomilné hřiby jako hřib přívěskatý, hřib bronzový, hřib satan, hřib Fechtnerův nebo chráněný hřib královský a mohu jmenovat další druhy např. vzácná muchomůrka císařka, která se objevila už i v Praze. Lidé mohou spatřit v lesích i invazivní druh původem z Austrálie Květnatec Archerův, jenž vypadá jak červená chobotnice, která smrdí po tlejícím masu nebo podobnou a ještě vzácnější Mřížovku červenou,“

Češi houby nesbírají jen proto, aby je jedli

Houbaření je u nás samostatná kapitola. Hodač ho bez váhání označuje za národní sport. „Žádný jiný národ není duší houbařem tak jako my,“ říká. Podle něj chodí na houby i lidé, kteří je sami nejedí. Radost je už v samotném hledání, sběru a možnosti obdarovat někoho dalšího.

Rozdíl mezi Českem a některými západními zeměmi je podle něj obrovský. V Nizozemsku se například běžně do lesa s košíkem nechodí a sběr hub je tam omezený. Hodač vzpomíná na výpravu s nizozemským fotografem Janem Vermeerem, který fotí houby pro National Geographic. Když si Jan Hodač bral do lesa košík, Vermeer se divil, k čemu ho potřebuje. „Nevěřil tomu, že smíme houby trhat. Když proti nám šly skupiny houbařů s košíky, fotil si je jako zjevení. Byl v naprostém šoku a dlouho mu trvalo, než se odhodlal utrhnout prvního hříbka. Pořád se otáčel, jestli ho někdo nevidí,“ popisuje.

Přestože jsou Češi vášniví houbaři, většina z nich zná jen poměrně úzký okruh druhů. „Průměrný český houbař má osm až deset druhů, které umí a které sbírá. Jenže většina nejchutnějších druhů v téhle desítce není,“ říká. Jako příklad uvádí smrže, které patří mezi kulinářské delikatesy, ale mnoho lidí by je v lese přešlo bez povšimnutí.

Opatrný je i vůči aplikacím na určování hub. U rostlin podle něj mohou být velmi užitečné, u hub už je riziko větší. „Při špatném určení houby v aplikaci si člověk koleduje o malér,“ upozorňuje.

Smrže jako detektivní práce

Zleva: Smrž šedočerný- Morchella vulgaris, Morchella norvegiensis, Smrž obecný- Morchella esculenta zdroj: Jan Hodač, CzechFungi.cz

Právě smrže se staly jedním z Hodačových hlavních odborných témat. Věnuje jim přednášky, workshopy, výstavy i výzkum. Na těchto houbách ho fascinuje jejich vzhled, vzácnost, chuť i místa, kde rostou.

„Jsou krásné, vzácné, chutné, mají unikátní biotopy a je téměř nemožné je určit od oka,“ říká. V rámci výzkumu proto spolupracuje na genetických analýzách a snaží se zmapovat druhy, které rostou v České republice. Nedávno podle svých slov objevil i nový druh smrže, který zatím nemá ani latinské jméno.

Hledání smržů popisuje jako práci, při níž nestačí jen procházet les a dívat se pod nohy. „Je to úplná detektivní práce. Musíte znát horniny, půdy, dřeviny a další souvislosti,“ vysvětluje.

Z fotografií v lese až k festivalu

Smrž obecný, Morchella esculenta zdroj: Jan Hodač, CzechFungi.cz Hřib přívěskatý zdroj: Jan Hodač, CzechFungi.cz zdroj: Jan Hodač, CzechFungi.cz

Projekt Czech Fungi nevznikl jedním rozhodnutím od stolu. Houby a přírodu Jan Hodač fotografuje od střední školy, kde studoval ochranu životního prostředí, později pokračoval v biologii. První výstavu uspořádal už v roce 2000. Tehdy na plakátech použil fotografii hřibu, kterou na výstavě zvětšil na více než dva metry.

Dlouho šlo hlavně o osobní zájem. Zlom nastal během covidu, kdy lidé více vyráželi do lesa, vařili z hub a začali se zajímat o přírodu kolem sebe. Hodač začal budovat fotografické portfolio, pořádat výstavy, houbové večírky a akce. Postupně se kolem něj vytvořila komunita lidí, které houby zajímají odborně, vizuálně, gastronomicky i kulturně.

Z festivalu se tak stal logický krok. Když Hodač připravoval expozici Houby v umění, čekal několik autorů a pár obrazů. Přihlásilo se však 35 umělců, z toho sedm zahraničních, a dohromady vzniklo přes 200 děl. „Do galerie se nám to nevešlo, musel jsem pronajmout zámek Veleslavín a festival byl na světě,“ říká.

Festival, kde houby svítí pod UV světlem

Se svolením autorky Kateřiny Hybáškové zdroj: Kateřina Hybášková

Czech Fungi Fest podle Hodače nemá být jen klasická mykologická výstava, kde lidé obcházejí stoly se vzorky hub. Živé houby a odborná část tam sice mají své místo, ale tvoří jen jednu část programu.

Letos se návštěvníci mohou 5. a 6. září v Kampusu Hybernská těšit na mykologické přednášky, výstavu Houby v umění, workshopy, minifarmářské trhy i gastronomii. Děti podle Hodače baví UV místnost, kde ve tmě svítí muchomůrky pod ultrafialovým světlem a hraje hudba.

Součástí festivalu mají být také soutěže, například o nejkrásnější hřib ČR nebo českou houbařku roku. Chystají se i terénní workshopy a degustace, které mají ukázat, že houby v kuchyni nekončí u smaženice.

„Na festivalu chystáme ve spolupráci s předními kuchaři nejlepší jídla, která jdou z hub vůbec udělat. Hříbky jsme tam nikdy neměli. Spíše smrže, ryzce, kotrče, lišky, stročky, lanýže, divoké maitake nebo pěstované korálovce a shiitake,“ popisuje.

Festival se letos dotkne i tématu psychoaktivních látek z hub. Hodač zdůrazňuje, že půjde o odborný panel připravovaný seriózně, ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví. „Je to velké nové téma a chceme se mu věnovat odborně, bez senzace,“ říká.

Obří košík, kterému lidé nechtěli věřit

Obří košík na houby zdroj: Jan Hodač, CzechFungi.cz

Jedním z nejviditelnějších počinů Czech Fungi byl obří košík na houby, který se dostal do české knihy rekordů. Nápad vznikl krátce před prvním ročníkem festivalu, kdy organizátoři neměli velké prostředky na propagaci.

„Jsem duší kreativec a pro každý projekt se snažím vytvořit něco, co ještě nikdo neudělal,“ říká Hodač. Košík vyrobil mistr košíkářského řemesla Petr David. Podmínkou zápisu největšího košíku na houby bylo, že s ním tým skutečně vyrazí na houby a akci zdokumentuje.

Video z houbaření v Brdech se rychle rozšířilo po internetu. „V době AI nikdo nechtěl věřit tomu, že se našli nějací blázni, kteří to reálně provedli,“ vzpomíná Hodač. Během týdne mělo video miliony zhlédnutí a desetitisíce sdílení. Reakce přicházely z Evropy, Ameriky, Asie i arabských zemí.

Reakce byly podle Hodače velmi rozdílné. Část lidí obří košík pobavil, jiní nevěřili, že je video skutečné, a označovali ho za podvrh. Objevila se i kritika, že jde o drancování lesa.

„Byla to samozřejmě hloupost. Košík nebyl celý naplněný houbami. Měl objem přes tisíc litrů, takže by to nebylo technicky možné a z úcty k houbaření ani vhodné,“ vysvětluje Hodač. Pro fotografii byl košík vyplněný listím a houby byly vyskládané nahoře. „Kdybychom to řekli předem, zkazil by se tím celý vtip. To je jako psát detektivku a na začátku prozradit, že vrahem bude zahradník,“ dodává.

„Byli jsme ve spojení i s Českou mykologickou společností, kde věděli, jaký je plán a v diskusích jsme to nakonec stejně museli trochu korigovat a situaci uklidnit, protože těch reakcí jak nadšených, tak zmatených, přibývalo každý den snad tisíce…”

Košík se stal atrakcí festivalu, lidé se s ním fotili a později byl vydražen za 40 tisíc korun pro nadaci Genitrix.

Muchomůrkový bál jako závěrečná oslava

Muchomůrkový bál zdroj: Jan Hodač, CzechFungi.cz

Festival loni zakončil Muchomůrkový bál, který se podle Hodače vrátí i letos. Termín je plánovaný na 7. listopadu na zámku Veleslavín. Akce má být závěrečnou oslavou festivalu a neformálním setkáním houbařů, umělců, partnerů i dalších lidí z různých oborů a byznysu. „Postupně to krystalizuje v takový netradiční networking, kde se propojují lidé z nejrůznější branže podobně jako se symbioticky propojuje mycelium hub, ale to bych už prozrazoval moc…”

Jan Hodač s týmem cíleně vytváří zcela nové způsoby prezentace a formáty houbařských akcí. Ne každý tomu ale fandí nebo jeho myšlenku pochopí. 

„To si beru letos také za cíl, lépe ty naše aktivity komunikovat navenek a vyvarovat se zbytečných chyb, protože si myslím, že naše nápady jsou dobré, zábavné i edukativní a kdo se akcí účastní osobně a pravidelně je většinou spokojený,“

Jan Hodač, Muchomůrkový bál zdroj: Jan Hodač, CzechFungi.cz

Když se Hodače ptáme, s jakou myšlenkou by měl člověk z festivalu odejít, vrací se k tomu, že houby jsou mnohem širší svět, než si často připouštíme.

„Houby nám mohou dát mnohem víc než jen klasickou smaženici hříbků na talíři. Bez hub by náš svět, jak ho známe, nebyl možný. Krásně o tom pojednává známý angličan Merlin Sheldrake ve své věhlasné knize Propletený život, toho bych rád v budoucnu na festival někdy pozval jako řečníka,“ říká. A dodává, že houby podle něj dokážou propojovat i lidské příběhy. Czech Fungi a komunita kolem festivalu jsou pro něj jedním z důkazů.