domácí

Předseda vlády Bohuslav Sobotka vyměnil dva ministry. Zdůvodnil to tím, že kurs sociální demokracie musí být zřetelnější. V čem se Jiří Dienstbier Sobotkově představě o ČSSD vymyká? Proč do ní Jan Chvojka zapadá lépe? A o co premiérovi jde?   

Paragraf šavle se vrací. Poslanci se chystají zatrhnout sprostému lidu hanobení prezidenta. Takže až na Miloše Zemana příště padne viróza, dejte si bacha na jazyk a na to, co tvítujete.

Firmám ministra financí Andreje Babiše se daří nejen v souboji o veřejné zakázky, ale dokáží taky čerpat peníze z evropského rozpočtu. V posledním ukončeném programovacím období získaly téměř 1,2 miliardy korun, píše Eliška Hradilková Bártová na webu Hlídací pes.

Pokud máte dluhy, příliš je neřešíte a spoléháte se na oddlužení jako na záchrannou brzdu, měli byste se zamyslet, jestli vám taková ztráta soukromí stojí za to. Dostanete se totiž do insolvenčního rejstříku, který vás před okolím doslova svlékne donaha. Nahlédnout do vašeho soukromí bude moct úplně každý.  

Evropský soud ve Štrasburku nevyhověl stížnosti dvou Češek, kterým vadilo, že nemohly rodit doma s porodní asistentkou. Soud pro lidská práva rozhodl, že český stát svým přístupem práva rodiček nijak neporušil. 

Nejvyšší soud rozhodl, že se Kancelář prezidenta republiky zatím nemusí omlouvat za to, že prezident Miloš Zeman označil Ferdinanda Peroutku za autora pronacistického článku s názvem Hitler je gentleman. Nejvyšší soud to zdůvodnil tím, že vyslovením omluvy by vznikla závažná újma. Co to však vlastně je ona závažná újma a opravdu jí může být i to, že se zveřejní text omluvy? Zeptali jsme advokáta Kamila Andreeho z advokátní kanceláře Andree a Veroniky Solisové z advokátní kanceláře Křížák & partneři na to, jak se vlastně závažná újma stanovuje a co si o předběžném opatření Nejvyššího soudu myslí.   

Jasnou mrazivou noc v pondělí ozáří obří Měsíc v úplňku. Bude největší a nejjasnější za posledních 68 let. Na další podobně velký superúplněk si budeme muset počkat až do roku 2034.

Ve vyspělých zemích je obvyklé, že se o propagaci a marketing potravinářských produktů starají (rozuměj – platí) sami výrobci, a stát buď na příslušné kampaně nepřispívá vůbec, nebo jen zčásti. U nás je tomu spíše naopak, tedy stát platí vše, třeba v případě KLASA, píše Petr Havel na webu Hlídací pes.