Každoroční připomínka příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu přináší kromě hlavních cyrilometodějských postav ještě jedno jméno. Jméno muže, jehož zásluhou se soluňští bratři na svou velkou cestu vůbec vydali. 

Člověka s natolik podivným jménem byste v dnešní populaci těžko hledali. V počátcích českého státu by se ovšem jeden našel: Blahoslavený Podiven, věrný služebník svatého knížete Václava a muž, který za cenu vlastního života pomstil vraždu svého pána.

Propagandistické tanečky a následné mediální kauzy kolem tohoto známého incidentu z dob počínající normalizace nikdy nepřestaly a asi nepřestanou. Absurdně a bizarně dochází ke snaze pozměnit historii, pokroutit fakta a svědectví takovým způsobem, aby nakonec oběť označili za viníka. Proč? 

Aby nedošlo k omylu, řeč nebude o rozverném renesančním šlechtici v podání Miloše Kopeckého, milovníku chutného moku, který nenechá na pokoji žádnou ženskou sukni. Oproti panu Petru Vokovi z Rožmberka se jeho předek zapsal do všeobecného povědomí o mnoho méně. Neprávem. Ovlivnil totiž osudy Českého království podstatně víc.

I zcela banální, na počátku nepatrné porušení zdánlivě byrokratických služebních předpisů může vést k další, řetězové sérii přestupků, která ve finále skončí tragédií. A právě to se stalo v březnu 1926 přímo v centru Prahy.

Grafik, překladatel a básník, který měl být zapomenut. To byl Bohuslav Reynek, jedna z nejvýraznějších osobností české katolické kultury dvacátého století. Vydání svého vrcholného díla se přitom už nedočkal.

Přílišná horlivost a ochota někdy nadělá více škody než nezájem a lhostejnost. Zvláště, když se prostý obdiv a úcta k osobnosti změní v servilitu. Dobrý záměr se prolíná se strachem z osobní odpovědnosti a striktní plnění povinností převáží nad zdravým rozumem. 

Průzkumník a vynálezce. Tato slova zaznamenal kněz z Dawson City do knihy pohřbů po smrti Jana Eskymo Welzla, cestovatele Arktidou a "Pojídače medvědů", jak svérázného moravského rodáka nazývalo domorodé obyvatelstvo Novosibiřských ostrovů. Mohl ještě dodat: dobrodruh, eskymácký náčelník a nejvyšší soudce v Nové Sibiři.