Zadní kamera může místo obrazu ukázat černou obrazovku – a to i u luxusních modelů Lexus či Subaru. Toyota proto stahuje přes milion aut po celém světě a varuje řidiče před možným rizikem.

V zapomenutém koutě německého lesa stojí padesát luxusních veteránů, které kdysi zářily na závodních tratích i městských bulvárech. Dnes je požírá rez a mech – podle svého majitele Michaela Fröhlicha jde ale o umění, které má dokázat, že příroda vždy zvítězí nad člověkem.

Každé ráno stejný scénář: mráz, zpoždění a čelní sklo pokryté ledem. Zima svádí k improvizacím, ale některé „babské rady“ z internetu se řidičům prostě nevyplácí.

Polovina dílů evropských vozů pochází z čínských továren, přesto jejich cena bývá víc než dvojnásobná. Zatímco čínské automobilky prodávají srovnatelná auta za méně než polovinu, evropské značky si účtují za prestiž, tradici a logo na kapotě. Kde se bere tak obrovský rozdíl – a opravdu ještě platí, že evropské znamená lepší?

Legendární výstražný trojúhelník, který byl po desítky let neodmyslitelnou součástí každého auta, má namále. Od 1. ledna 2026 totiž v některých evropských zemích – například ve Španělsku – přestane být povinný. Nahradí ho chytré výstražné světlo typu V-16, které komunikuje s centrálou a automaticky hlásí polohu nepojízdného vozu. Zní to jako budoucnost? Možná. Ale zároveň to znamená nové výdaje, pokuty a hlavně další byrokratický zmatek.

Kdysi se auta rodila z tužky a citu, ne z výpočtů aerodynamických tunelů. V padesátých až sedmdesátých letech se automobilový design proměnil v umělecký manifest své doby. Od pastelových křídel amerických cadillaců až po evropskou jemnost, která voněla kůží, kovem a snem o budoucnosti.

Městská doprava čelí přeplněným ulicím, nedostatku parkovacích míst a rostoucím ekologickým nárokům. Mikroauta – drobná, často elektrická vozidla – nabízejí překvapivě účinné řešení. Nejsou rychlá ani luxusní, ale přesně taková, jaká města dneška potřebují.

Co se dá dělat, když špatně zaparkujete, nezáleží na značce vozu ani povolání majitele.