Víska se zvláštním jménem Prádlo na jižním Plzeňsku nabízí nejednu zajímavost. Zlato, poustevníka i americké letce. A malou raritu – hned tři lihovary na jednom místě. Pro mnohé o důvod víc obec v kraji svatého Johánka z Pomuku navštívit. 

Svojanov na českomoravském pomezí, v jehož architektuře se poněkud nezvykle snoubí gotika s empírem, patří k  nejstarším kamenným hradům u nás. Strážní pevnost nad zemskou obchodní stezkou i svědek slavného milostného příběhu českého středověku. Inspirace básníka Jaroslava Vrchlického, jehož dílo se stalo předlohou vítězného snímku letošního filmového festivalu v Karlových Varech.

Pověst o statečných bojovnících, spících v hoře Blaník, zná asi každý. Že jste netušili nic o skutečné blanické jeskyni, a navíc s rytíři? Není divu, na slavné hoře totiž žádná není. Zato ji najdete v moravské Rudce u Kunštátu spolu se Zahradou smyslů, rozhlednou a zbytkem Masarykova pomníku, kdysi největšího ve střední Evropě. Vytvořil jej Stanislav Rolínek, neznámý sochař-samouk.

Náročný turista obvykle nehledá lákavé destinace u kdysi nechvalně proslulých Neratovic. Ovšem divil by se. Poblíž tohoto středočeského města by nalezl hned dvě zajímavá místa, Libiš a Obříství. V prvním z nich se v dávných dobách mohl potkat se samotnou kněžnou Libuší, v Obříství zase se slavným dánským pohádkářem Hansem Christianem Andersenem. A co že dělal právě zde? Inu, projel se parníkem.

Každoroční připomínka příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu přináší kromě hlavních cyrilometodějských postav ještě jedno jméno. Jméno muže, jehož zásluhou se soluňští bratři na svou velkou cestu vůbec vydali. 

Člověka s natolik podivným jménem byste v dnešní populaci těžko hledali. V počátcích českého státu by se ovšem jeden našel: Blahoslavený Podiven, věrný služebník svatého knížete Václava a muž, který za cenu vlastního života pomstil vraždu svého pána.

Aby nedošlo k omylu, řeč nebude o rozverném renesančním šlechtici v podání Miloše Kopeckého, milovníku chutného moku, který nenechá na pokoji žádnou ženskou sukni. Oproti panu Petru Vokovi z Rožmberka se jeho předek zapsal do všeobecného povědomí o mnoho méně. Neprávem. Ovlivnil totiž osudy Českého království podstatně víc.

Grafik, překladatel a básník, který měl být zapomenut. To byl Bohuslav Reynek, jedna z nejvýraznějších osobností české katolické kultury dvacátého století. Vydání svého vrcholného díla se přitom už nedočkal.