V kabelogramu zaslaném v roce 1944 do Washingtonu varoval George Frost Kennan, poradce velvyslanectví USA ve stalinské Moskvě, před okultní silou lží a dodal, že sovětská vláda "prokázala jisté podivné a znepokojivé věci o lidské povaze". Na prvním místě uvedl, že "je možné přimět lidi uvěřit prakticky čemukoli". Kennanovo zjištění založené na zkušenostech ze Sovětského svazu nyní děsivě rezonuje v USA, kde desítky miliónů lidí věří "pravdě" vymyšlené prezidentem Donaldem Trumpem: že Joe Biden v listopadových volbách prohrál a stal se nově zvolenou hlavou státu jen pomocí podvodu, napsal Andrew Higgins v americkém deníku The New York Times.

Lhaní jako politický nástroj rozhodně není ničím novým. Italský politik, filozof a spisovatel Niccolo Machiavelli v 16. století doporučoval, aby se vůdce snažil být upřímný, ale aby lhal, když by ho "pravda dostala do nevýhody". Lidé nemají rádi, když se jim lže, poznamenal Machiavelli, ale "ten, kdo klame, vždycky najde ty, kdo se nechají oklamat".

Připravenost, a dokonce nadšení nechat se oklamat se v posledních letech stala hnací silou v politice po celém světě, především v zemích, jako je Maďarsko, Polsko, Turecko a Filipíny - všude pod taktovkou populistických vůdců schopných pravdu vykleštit, anebo si ji rovnou vymyslet.

Dokonce i Velká Británie, která sama sebe pokládá za baštu demokracie, se stala obětí průhledných, ale všeobecně přijímaných nepravd před referendem v roce 2016 o odchodu z Evropské unie. Probrexitový tábor tehdy tvrdil, že odchod z EU bude znamenat každý týden 350 milionů liber navíc pro státní zdravotní službu. Ti, kdo tuto lež podporovali - včetně nynějšího premiéra Borise Johnsona - později přiznali, že to byl "omyl"; ovšem až poté, co v referendu zvítězili.

Větší a žíravější lži, takové, které nejen poupravují čísla, ale přímo přetvářejí realitu, našly obzvlášť úrodnou půdu v Maďarsku. Tam populistický vůdce Viktor Orbán obsadil George Sorose, finančníka a filantropa židovského původu narozeného v Maďarsku, do role stínového strůjce zlověstného spiknutí snažícího se podkopat svrchovanost země, nahradit Maďary imigranty a zničit tradiční hodnoty.

Síla této antisemitské konspirační teorie spočívá v "kmenové mentalitě", která všechny problémy vidí jako souboj mezi "dobrem a zlem, černou a bílou", říká Péter Krekó, ředitel budapešťské výzkumné skupiny Political Capital, která Orbána dlouhodobě kritizuje. "Umění kmenové politiky spočívá v přetváření reality," dodal Krekó. "Ze lži se stane pravda, která všechno prostým způsobem vysvětlí."

Lži, kam se podíváš: Polsko, Turecko, Rusko...

V Polsku konzervativní strana Právo a spravedlnost, kterou vede Jaroslaw Kaczyński a která se k moci dostala v roce 2015, propagovala vlastní konspirační teorii. Jde o tvrzení, že smrt mnoha vysokých polských představitelů - včetně Kaczyńského bratra-dvojčete Lecha - při pádu letadla u ruského Smolenska v roce 2010 byla důsledkem spiknutí zosnovaného Moskvou s pomocí nebo krytím rivalů strany ve Varšavě.

Zatímco polští, ruští i nezávislí experti nehodu shodně připsali špatnému počasí a chybě pilota, přesvědčení, že šlo o nečistou hru, našlo silnou odezvu mezi stoupenci strany Právo a spravedlnost. Přiživilo a posílilo jejich názor, že vůdci předchozí centristické vlády jsou nejen političtí rivalové Práva a spravedlnosti, ale také zrádci spolčení s polským odvěkým nepřítelem Ruskem a polskou bývalou komunistickou elitou.

Bývalý turecký premiér (nyní prezident) Recep Tayyip Erdogan si zase v roce 2007 vymyslel existenci tajné odbojové skupiny Ergenekon, která prý chystala státní převrat a jejímiž členy byli armádní důstojníci, spisovatelé, profesoři, novináři a řada dalších. Následovala vlna soudních procesů, jejichž cílem bylo především upevnění Erdoganovy moci.

Ruský prezident Vladimir Putin vypouští spoustu relativně malých lží, jako že novináři, kteří obvinili ruské tajné služby z podílu na otravě opozičního politika Alexeje Navalného, pracovali pro CIA. Jindy jsou Putinovy lži zásadní – jako když třeba trval na tom, že ruští vojáci neměli nic společného s anexí Krymu nebo s boji na východní Ukrajině.

Užitečnost lhaní ve velkém měřítku téměř před stoletím dokázali vůdci jako Stalin a Hitler, který v roce 1925 poprvé použil termín "velká lež" a sám se dostal k moci na základě lži, že Židé byli zodpovědní za německou porážku v první světové válce. Pro německé a sovětské vládce nebylo lhaní jen zvykem nebo pohodlným způsobem, jak zamést pod koberec nežádoucí fakta, ale nepostradatelným nástrojem vlády.

Zkoušeli a posilovali loajalitu podřízených tím, že je nutili podpořit prohlášení, o kterých věděli, že jsou nepravdivá. A získali tak podporu obyčejných lidí, kteří, jak si Hitler uvědomoval, "snáz padnou za oběť velké lži než malé lži", protože i když by sami v každodenním životě mohli lhát o maličkostech, "nikdy by je nenapadlo vymyslet kolosální nepravdu".