Rok po odstartování kauzy Drobil... Co byste s ročním odstupem udělal jinak?

Osobně po těch ročních zkušenostech bych začal dříve pořizovat nahrávky. Ta prodleva asi souvisela s tím, že jsem se ohromně zklamal v panu Knetigovi. Na druhé straně vzhledem k tomu, že rozpoutání celé kauzy vyvolalo řado spekulací hlavně typu, že jsem byl agentem Kroupy, novináře z Mladé fronty, a že jsem na Fond nastoupil jenom proto, abych tak zvaně vyřídil Drobila, tak samozřejmě kdybych pořizoval nahrávky z jednání o pražské čističce odpadních vod už na počátku mého působení, tak by se podobné spekulace jenom posilovaly. Možná tak byl nakonec věrohodnější ten pozvolnější proces a pořizování nahrávek v pozdějším stádiu. Jinak myslím, že můj postup byl v jádru v pořádku.

Proč jste se tehdy neobrátil transparentně na policii?

Řešil jsem otázku, jak zajistit nějaké důkazy a současně jak neohlásit informace osobě, která by s nimi běžela ke druhé straně. Koneckonců se ukázalo, že ta obava byla oprávněná, protože když jsem později zmínil jen okruh osob, se kterými lidmi jsem jednal, tak tehdejší policejní prezident s nimi okamžitě utíkal k panu premiérovi. A také jsem věděl, že se nemohu obrátit na pana Drobila.

Považoval jste českou policii ve vaší kauze za nedůvěryhodnou?

Já bych to řekl přesněji. Není to o konkrétním vyšetřovateli. Měl jsem třeba velmi dobrý pocit z následného vyšetřování. Člověk, který ho vedl, byl vskutku erudovaný a i morálně zdatný, ale přirozeně takové osoby mají své nadřízené a své kolegy a riziko, že by ty informace unikly, bylo z mého pohledu nadstandardně vysoké. Obávám se, že tehdejší policejní prezident by, řekněme, nepostupoval tak důkladně, jak následně policie postupovala.

Více čtěte na ParlamentíListy.cz