Na Theresu Mayovou je zoufalý pohled. V brexitu lítá jak vítr v bedně. Inkasuje jednu ránu za druhou – od poslanců Dolní sněmovny, od spíkra sněmovny Johna Bercowa, od vůdce opozičních labouristů Jeremyho Corbyna, od konzervativních poslanců, od bruselských šíbrů Donalda Tuska a Jeana-Claudea Junckera, od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona... prostě od kdekoho.

Za dva roky nedokázala britská premiérka dotáhnout do konce dohodu o podmínkách, za kterých monarchie Windsorů i se svými poddanými opustí Evropskou unii. A to si navrch vzala devět měsíců (!) na přípravu rozhovorů.

Teď jako představitelka hrdého Albionu pokorně žádá u evropské vrchnosti o odklad brexitu, protože doma nepořídila s pobrexitovým režimem na hranici mezi Severním Irskem (pod britskou korunou) a Irskou republikou. Z bleskového průzkumu televize Sky vyplývá, že 90 procent Britů to pokládá za 'národní ponížení' a většina z něj viní vládu, potažmo premiérku.

Margaret Thatcherová se musí v hrobě obracet!

Zlatá slova

Někdejší ministerská předsedkyně nazývaná Železná lady, anebo také Maggie, vydupala z evropského společenství kdeco, třeba rabat z britského příspěvku do pokladny společenství. Byla neoblomná a neodbytná. Leckdo jí ustoupil jen pro to, aby od ní měl pokoj.

Na bruselské smetánce, ale i na šéfech vlád Německa a Francie nenechala Maggie nit suchou. V brexitových časech se jí však patří zmínit, nejen pro její tvrdost vůči Bruselu a potentátům z Paříže a Bonnu, ale také proto, že britskou budoucnost spojovala s Evropou. Před třiceti lety v projevu na College of Europe v belgických Bruggách prohlásila: "Británie nesní o útulné, izolované existenci na okraji Evropského společenství. Náš osud je v Evropě, uvnitř společenství."

Důvody, proč má ostrovní monarchie být ve sjednocené Evropě precizně shrnul už v roce 1980 v seriálovém sitcomu 'Jistě, pane ministře' tajemník ministerstva pro administrativní záležitosti Humphrey Appleby. Zkušený lišák Sir Humphrey je vylíčil začínajícímu a nezkušenému proevropskému ministru Jimu Hackerovi (viz video).

zdroj: YouTube

"Pane ministře, Británie má dnes stejnou politiku jako posledních nejméně pět set roků – vytvořit nejednotnou Evropu. Proto jsme bojovali po boku Holandska proti Španělům, po boku Německa proti Francouzům, po boku Francouzů a Italů proti Němcům," vysvětloval. Rozděl a panuj, chápete? Proč bychom to měnili, když to tak dobře fungovalo?"

"Ale to je přece dávná minulost, ne?" namítl Hacker.

"Jistě, a také současná politická linie," pokračoval ve výkladu tajemník. "Abychom mohli Evropské společenství rozbít, museli jsme se nejdřív dostat dovnitř. Zkoušeli jsme to zničit zvenčí, ale to nešlo. Ale teď, když jsme uvnitř, můžeme z toho nadělat úplný guláš: poštvat Němce proti Francouzům, Francouze proti Italům, Italy proti Holanďanům... Ministerstvo zahraničí vrní blahem: je to jako za starých časů."

Hacker znepokojeně hlesl: "… ale já jsem myslel, že jsme všichni evropské myšlence oddáni."

Sir Humphrey dával najevo, že Hackerovy názory pokládá za naivní. Debatu uzavřel slovy: "Ale jděte, pane ministře."

A odejdou?

Jistě, bylo to ironické hodnocení. Pravdou však je, že Británie v unii fungovala jako veš ve francouzsko-německém kožichu.

Kverulantští ostrované rozvrtávali (někdy úspěšně, jindy neúspěšně) projekty vůdčího tandemu směřující ke stále těsnější a regulovanější Evropě. S jejich odchodem také zmizí silný hlas pro tržní řešení a liberální ekonomiku. Nahlíženo z Česka, to je politováníhodné.  

Kdyby Britové zůstali, mohli zlobit Brusel, Francouze i Němce. Teď Brusel, Francie i Německo zlobí Brity.

Jenže, skutečně Britové odejdou? Po nynějším summitu v Bruselu (čtvrtek, pátek) určitě rozhodnuto nebude.

Ve hře jsou pořád jsou předčasné volby v Británii i nové referendum. Nelze ještě vyloučit, že monarchie v bruselské Evropě uvízne.

V politice bývá jisté jen to, že jisté není nic.