Již v roce 1983 je Breivik ve zprávě dětských psychologů popsán jako "trochu úzkostlivé, pasivní dítě, které se straní kontaktu, má vybudované obranné mechanismy a strojený, pohrdavý úsměv".

Breivikův otec od rodiny odešel, když byl chlapci rok, a matku samotnou zmáhalo nést odpovědnost za dvě děti, takže požádala o pomoc s péčí na víkendy. Tým psychologů v souvislosti s žádostí podrobil Breivika, jeho sestru a matku třítýdennímu pozorování. 
Jeden z těchto psychologů nyní říká: "Byl zvláštní dítě. Mnohé z toho, co u něj vidíme dnes - mimo jiné jeho odzbrojující úsměv, za nímž skrývá své pocity - jsme viděli již tehdy."

Vážně duševně nemocný?

Přestože prý na svůj věk velmi dobře mluvil, měl Breivik jako čtyřleté dítě potíže vyjadřovat své emoce, byl pasivní při hrách a téměř prý postrádal spontánnost a neprojevoval radost. Nebyl ale až tak nápadně odlišný, podobné věci se dají podle psychologů říci o poměrně hodně dětech.

Psychiatr Michael Setsaas je přesvědčen, že Breivikův úsměv svědčí o tom, že obžalovaný je vážně duševně nemocný. "Úsměv je způsob obrany, aby nedal najevo své city. Zaujímá arogantní postoj, aby nepodlehl nepříjemným pocitům. Běžný člověk to také v jistých situacích cíleně dělá, třeba když narazí na nevrlou prodavačku u pokladny. Ale pokud se takto někdo chová dlouhou dobu, svědčí to o vážné duševní chorobě," říká Setsaas.

Paranoidní jednání

"Takovýto blahosklonný, opovržlivý úsměv jsem viděl u paranoidních pacientů, kteří vynakládají obrovské množství energie, aby zvládli danou situaci a dostali se do ofenzivy. Také to znamená, že se považuje za důležitějšího a lepšího, než je jeho okolí," dodává Setsaas, podle nějž lze úsměv 33letého pravicového extremisty vykládat jako projev paranoidního jednání: dotyčný se má neustále na pozoru a je přehnaně podezíravý vůči okolí.

Při policejních výsleších Breivikův úsměv zmínila i řada jeho někdejších přátel a známých. Jedna z kamarádek z dětství si všimla, že Breivik se usmíval, jen když byl zlý na ostatní děti. Prý měl pak "jiskru v oku".

I když neměl důvod...

Spolužák z období dospívání se upamatoval, že když Breivika obtěžovaly starší děti, "nasadil svůj úsměv a snažil se vše obrátit v žert". Další známý uvedl, že "Breivik se uměl smát ústy, ale ne očima. Vypadalo to svým způsobem falešně." Kamarád, s nímž chodil Breivik sportovat, řekl, že "Breivik se pořád tak zvláštně usmíval, i když k tomu neměl zrovna důvod".

"Neodůvodněný smích či úsměv je v psychiatrii velmi špatným znamením, vzbuzuje v nás lékařích ihned pochybnost, zda je dotyčný v kontaktu s realitou," podotýká Setsaas. 
Breivik sám tvrdí, že úsměv je jeho způsobem sebeobrany. "(Breivik) ví, že ho všichni sledují, a tak se prý usmívá, aby na sobě nedal znát jiný výraz a aby skryl, co si doopravdy myslí," prohlásil Breivikův obhájce Odd Ivar Grön. "Pokud se u soudu usmívá, nemusí to podle něj nutně znamenat, že je v tu chvíli s něčím spokojený," dodal.

Psali jsme:

Breivik dokončí výpověď o svém řádění na ostrově Utöya

Breivik: Nejsem narušený, bojuji proti multikulturalismu

Breivik o atentátech: Udělal bych to znovu