Dát si za dva roky Coca-Colu v Británii bude znamenat sáhnout hlouběji do kapsy. V návrhu rozpočtu je mimo jiné také daň za nápoje, které obsahují přes pět gramů cukru ve 100 mililitrech. Coca-Cola se s 11 gramy cukru zdanění určitě nevyhne. Podobně jako další slazené nápoje.

Boj proti cukru má v Británii silnou podporu. Zdanění podpořila i známá kuchařská hvězda Jamie Olivier. "Jednoznačně je to příští zlo," řekl kuchař pro Daily Mail. "Je to s ním jako s tabákem, o tom nepochybuji. Na jeho použití by měla být uvalena daň," prohlásil Oliver.

Sladká závislost

Přirovnávat cukr k tabáku nebo alkoholu není tak přitažené za vlasy, jak se to může zdát. Kromě obezity, na které se cukr bezesporu podílí největším dílem, je spojován s řadou dalších nemocí jako jsou cukrovka, kardiovaskulární problémy, nemoci jater a další potíže.

"Jeden pán (se) rozplakal, když jsem mu sdělil, že nesmí jíst cukr, protože vyvolává jeho epilepsii a jiné zdravotní problémy," říká doktor Josef Jonáš, autor knihy Zdraví v ohrožení aneb Hořká pravda o sladkém cukru. "Je pro něj nepředstavitelné, že by se měl vzdát tohoto blaha," dodává.

Lékaři mluví zcela vážně i o závislosti na cukru. "Říká se tomu sacharismus. Ti lidé mají srovnatelné stavy blaženosti jako při podání drogy nebo alkoholu a nejsou schopni se své drogy vzdát," shrnuje Jonáš odvrácenou stranu bílého sladidla. V případě cukru je ale závislost psychologická na rozdíl od nikotinu či alkoholu.

Hlavním zlem není cukr, který se přirozeně nachází v neupravených potravinách, ale uměle přidaný cukr. Nenachází se pouze ve sladkostech a energetických nápojích, ale je součástí více než 74 procent balených potravin. Aby to s jeho odhalením neměl spotřebitel příliš jednoduché, přidaný cukr má až 61 různých označení.

V zahraničí zdanili i tuky

Hra na schovávanou, kterou výrobci potravin hrají se spotřebiteli, nahrává zastáncům zdanění cukru. Daň by měla mít dvojí účinek. Přeslazený výrobek zdraží a cena pak odradí spotřebitele. A navíc by příjmy měly kompenzovat výdaje zdravotnictví, které zatěžují oběti cukru.

V některých zemích v zahraničí zdanění škodlivých potravin funguje už dlouho. V Mexiku daň platí od začátku roku 2014. Desetiprocentní daň z litru sladkého nápoje byla reakcí na prudký nárůst obezity. Mexičané jsou s 32 procenty obézních obyvatel nejtlustším národem na světě. Prodej slazených nápojů díky tomu klesl o desetinu, pravda o moc štíhlejší zatím Mexičané zatím nejsou. 

V Evropě daň také není žádnou novinkou. Lotyši ji uvalily na limonády a pivo už v roce 1991. Maďaři zavedli takzvanou hranolkovou daň na rychlé občerstvení a limonády. Slibují si od ní zisk až 30 miliard forintů (tři miliardy korun), aby zalepili hluboký deficit zdravotnictví.

Ne všude se ale dařilo. Třeba v Dánsku se zdaněním nezdravých potravin narazili. Jako první na světě zdanili tučná jídla. Výsledek? Po roce daň zrušili, protože vychytralí Dánové jezdili tloustnout do sousedního Německa.

V Česku není vůle

U nás není zdanění cukru nebo tuku vůbec na pořadu dne, navzdory tomu, že obezita a další zdravotní neduhy Čechy trápí nemálo. Obezitou u nás trpí celá pětina obyvatel, jak vyplývá ze studie z roku 2014. A českých dětí je obézních až 30 procent. 

Kromě návrhu na zákaz prodeje sladkých a energetických nápojů na školách ale čeští politici o nějakém plošném zákazu nechtějí ani slyšet. Zdanění cukru měli z politických stran v programu pouze Zelení.

"Kdyby se dal boj s obezitou vyhrát speciální daní, svět by byl plný štíhlých lidí. Ale protože s těmi kily navíc musíme zápasit každý sám, nebude to tak jednoduché," tvrdí ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. "Žádná daň vás nedonutí se zvednout a jít se třeba projet na kole," argumentuje v neprospěch zdanění.

Že cukr představuje problém, to nikdo nezpochybňuje, možná jen výzkum, který tajně sponzorovala americká Coca-Cola. Otázkou ale zůstává, zda jeho zdanění může mít preventivní účinek, nebo jen pomůže státu vydělávat na další škodlivině, které lidé nedokáží odolat.