„Babička Evropy“ Viktorie (1819-1901) nastoupila na trůn jako osmnáctiletá v červnu 1837 (korunována byla o rok později) a zůstala na něm až do své smrti, tedy 63 let a sedm měsíců, přesněji řečeno 23 226 dnů, 16 hodin a 23 minut. Do té doby rekordně dlouhou dobu vlády britského panovníka překonala až v září 2015 Viktoriina prapravnučka Alžběta II., která nakonec vládla až do své loňské smrti 70 let a 214 dní.

Na rozdíl od Alžběty ale měla Viktorie párkrát namále: Přežila osm atentátů, byť nebyly většinou politicky motivované. V případě útočníků šlo zpravidla o pomatence.

Sedm neúspěšných útoků

Poprvé na Viktorii vystřelil v červnu 1840 Edward Oxford. Netrefil se, byl zadržen, shledán vinným, ale nepříčetným, strávil 24 let v blázinci a následně byl deportován do Austrálie. Devětadvacátého května 1842 selhala při pokusu o atentát zbraň Johnu Francisovi, jemuž se ale podařilo utéct. Hned druhý den to John Francis zkusil znovu, tentokrát ale netrefil. Byl odsouzen k oběšení a rozčtvrcení, ale královna mu trest změnila na doživotní vyhnanství. Pět týdnů nato selhala zbraň při pokusu o atentát Johnu Williamu Beanovi, který vyfasoval 18 měsíců nucených prací.

Nezaměstnaný zedník William Hamilton střílel na královnu v červnu 1849 z pistole nabité pouze střelným prachem. Neměl v úmyslu panovnici zabít, ale chtěl se jen dostat do vězení, protože usoudil, že mu tam bude lépe než v bídě na svobodě. Strávil sedm let ve vězeňské kolonii na Gibraltaru. Duševně vyšinutý důstojník ve výslužbě Robert Pate praštil královnu jedoucí v otevřeném kočáru v červnu 1850 holí do hlavy a strávil sedm let v trestanecké kolonii v Tasmánii. Královna to odnesla s monoklem a dlužno podotknout, že to byl jediný útok, který se vlastně v jistém smyslu podařil.

Sedmý atentát se chystal spáchat Arthur O'Connor v únoru 1872, ale byl zneškodněn dřív, než vůbec stihl vystřelit. Podle svých slov chtěl královnu jen postrašit, aby propustila irské politické vězně. Byl odsouzen k ročnímu vězení a dvaceti ranám holí, a nakonec byl vyhoštěn do Austrálie.

Osmý a poslední pokus o zavraždění královny

Osmý pokus z 2. března 1882 byl poslední, zbývajících necelých 20 let do královniny smrti už atentátníci nechali Viktorii na pokoji.

Onen osudný den přijela královna z Londýna vlakem do Windsoru a opouštěla v kočáru nádraží směrem k hradu. Později vzpomínala, že zaslechla zvuk připomínající výbuch, ovšem domnívala se, že vychází z lokomotivy. Pak spatřila dav lidí, kteří pronásledovali nějakého muže, dostihli jej a bušili do něj deštníky. Následně byl zadržen policií.

Šlo o psychicky narušeného osmadvacetiletého Skota Rodericka Macleana. Politické cíle neměl, jen se domníval, že se proti němu všichni lidé spikli, a nabyl dojmu, že si na někom musí svou frustraci vybít. Onou poslední kapkou prý byla uštěpačná odpověď na některé jeho básně, které předtím zaslal královně poštou.

Jeho výstřel z revolveru Viktorii minul, i když se objevily i zprávy, že ve zbrani nebyly ostré náboje. Mladík, který atentátníka zneškodnil deštníkem, byl jistý Gordon Chesney Wilson, žák prestižní školy v Etonu. Královna si jej pozvala na hrad Windsor, aby mu osobně poděkovala, a není bez zajímavosti, že se Wilson oženil s tetou pozdějšího britského premiéra Winstona Churchilla.

Roderick Maclean byl už dva roky před činem uznán nepříčetným a léčil se v blázinci. Také soud na základě dobrozdání lékařů dospěl k názoru, že pachatel nebyl schopen posoudit důsledky svého činu, a poslal jej na zbytek života do ústavu pro choromyslné Broadmoor.

Viktorie zemřela v lednu 1901, její zachránce Gordon Wilson padl v roce 1914 na začátku první světové války. Neúspěšný atentátník Roderick Edward Maclean je nakonec oba přežil: Zemřel 8. června 1921.