Když před padesáti lety (16. července 1969) startovala z Mysu Canaveral raketa Saturn V, která nesla k Měsíci vesmírnou loď Apollo 11, nechyběl u toho prošedivělý tvůrce raket a vesmírných lodí Wernher von Braun. Tento nacistický konstruktér, jehož rakety na sklonku války zabily v západní Evropě tisíce lidí, byl hlavní figurou stojící za technikou, která dopravila Američany na Měsíc.

Braun nadchnul Adolfa Hitlera i americké prezidenty. Od fýrera převzal za služby třetí říši Válečný kříž. Američané ho ocenili Národním vyznamenáním za vědu.

Na vrcholu

Jednadvacátého ledna 1969 otiskli astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin, dva ze tří členů posádky Apolla 11, podrážky bot do měsíčního prachu. Svět užasle sledoval, jako se první lidé procházejí, či spíš poskakují, po cizím vesmírném tělese.

Pro Brauna to byl vrchol kariéry. A také největší chvíle slávy. Lidé na ulici ho zastavovali, děkovali mu, žádali od něj autogram. Prezident Lyndon Johnson mu osobně předal texaský klobouk.

Jeho jméno znal každý Američan. Spisovatel Norman Mailer ho nazval 'veleknězem americké astronautiky'.

Když Američané dosáhli Měsíce, bylo každému jasné, že Maximilian svobodný pán von Braun, příslušník pruského šlechtického rodu, byl v roce 1945 nejlepším 'nákupem' Američanů v poraženém Německu. Vedl tým konstruktérů obří, 110 metrů vysoké rakety Saturn V. Bez této vícestupňové rakety, schopné vynést na oběžnou dráhu více než 100 tun nákladu, by Američané lidi na Měsíc nedopravili.

Ve službách nacistů

Prvním významným konstrukčním počinem von Brauna však byla už dvě desítky let před Saturnem raketa V-2 (Vergeltungswaffe 2, česky zbraň odplaty číslo dvě). Tato vůbec první balistická střela měla zvrátit válku ve prospěch nacistického Německa. Spojenci proti ní neměli obranu. Rozsévala smrt, zabila tisíce lidí, zejména v Londýně.

Braun přitom před válkou v Londýně pobýval, rád na to vzpomínal. Město ho okouzlilo. Poté, co královské letectvo začalo bombardovat německá města a při náletech zahynulo několik jeho spolupracovníků i s rodinami, šel sentiment stranou. První dopad V-2 na Londýn oslavil von Braun přípitkem vína.

Ještě víc obětí než v Anglii měly jeho rakety v samotném Německu. Při jejich výrobě zahynulo na 20 000 zajatců, Židů z koncentračních táborů a nuceně nasazených. Válku nicméně V-2 zvrátit nemohla. Už jen proto, že ji Němci mohli nasadit až na jejím sklonku.

O Braunově postavení a významu v nacistické hierarchii svědčí jeho čtyři schůzky s Adolfem Hitlerem, členství v NSDAP i SS, kde měl hodnost sturmbannführera, což odpovídalo hodnosti majora.

zdroj: YouTube

Gestapo mu také přidělilo ochranku. Její členové měli příkaz vědce zabít, pokud by hrozilo, že zběhne a nepříteli předá své poznatky. Braunovi se to přesto podařilo a vydal se do rukou Američanů.

Po úvodních výsleších ho Američané převezli do Spojených států. A poté i několik stovek jeho spolupracovníků a raketových expertů.

Ve službách Ameriky

V Americe se však Braun se svými spolupracovníky dlouho nedokázal prosadit. Až počátkem padesátých let je zapojili do konstrukce balistických střel pro armádu.

Když se čtvrtého října 1957 vysoko nad hlavami Američanů objevil sovětský Sputnik 1, byl Braun na koktejlovém večírku zaměstnanců redstonské zbrojovky, pro kterou pracoval.

Poté, co se k němu zpráva donesla, vzal si slovo a mimo jiné pravil: "To je výsledek toho, že nám Pentagon svazuje ruce. Přitom jsme mohli být už dávno první."

Tuto výtku zaslechl i ministr obrany Neil McElroy, Zmínil ji na zasedání vlády a krátce nato kabinet požádal Brauna, aby na základě armádní balistické střely Redstone vyvinul raketu schopnou vynést a vypustit na oběžnou dráhu americký satelit. Úkol byl splněn už v lednu příštího roku.

Rok nato byla založena vesmírná agentura NASA a v roce 1960 vznikla jedna z jejích klíčových filiálek – Marshallovo centrum vesmírných letů. Do něj přešel von Braun se svým týmem z Redstonu.

Americký hrdina

V březnu 1961 dostali Sověti do vesmíru prvního člověka – Jurije Gagarina. Amerika tak zakusila další porážku v začínajícím vesmírném soupeření.

Bylo krátce po nástupu Johna F. Kennedyho do Bílého domu. Pětatřicátý americký prezident dva měsíce po Gagarinově letu oznámil smělý plán - vyslat člověka na Měsíc -v památném projevu ke kongresmanům v květnu 1961. "Věřím, že tento národ si může vytyčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zemi do konce tohoto desetiletí," pravil. Především ale charismatický prezident přesvědčil kongresmany, aby na projekt vyčlenili peníze.

Idea letět na Měsíc však nepocházela z Kennedyho, ale von Braunovy hlavy.

Krátce po Gagarinově letu viceprezident Lyndon Johnson Brauna kontaktoval a chtěl poradit s úkolem, jak Americe zajistit prvenství ve vesmírných letech.

Braun doporučil let lidí na Měsíc. Zdůvodnil to tím, že na takový úkol je nutná nová technika včetně nové rakety. Rusové se tedy nebudou moci opřít o svůj náskok v letech na orbitu.

Johnsonovi i Kennedymu se myšlenka zalíbila a pověřili naturalizovaného Američana, aby takovou raketu zkonstruoval.

Disciplinovaný vědec von Braun, jak jinak, zadání splnil. Sověti se přirozeně snažili být v závodě o Měsíc první, opozdili se však právě v konstrukci silné rakety. V té je von Braunův tým předstihl.

Nesplněný sen

Wernher von Braun doufal, že se jednou na Měsíc sám vypraví. Poté, co Američané na přírodní družici Země přistáli a Kennedyho úkol byl splněn, však podpora programu Apollo ochabla. Vláda pod tlakem vysokých nákladů na vietnamskou válku musela škrtat výdaje a odnesly to mimo jiné lety na Měsíc. Program Apollo byl v roce 1972 předčasně ukončen

Pět let nato geniální konstruktér zemřel na rakovinu slinivky.