Život Arianny Huffingtonové vypadá na první pohled jako z pohádky. Z chudé Řekyně to dotáhla na mediální magnátku, úspěšnou spisovatelku, milionářku, spoluzakladatelku serveru The Huffington Post, kandidátku na guvernérský post a ženu, jejíž rady do života poslouchají (deseti)miliony lidí po celém světě. Mluví se tak o ní jako o "nejvýše stoupajícím Řekovi od dob Ikara".

V pozadí stály ale ambice, schopnost jít přes mrtvoly, vetřít se do blízkosti vlivných a bohatých lidí (a ulovit mezi nimi manžela) a v mediální prostředí schopnost využívat touhu blogerů být vidět. I za cenu toho, že za svou práci neuvidí ani dolar, ty všechny půjdou do kapsy Huffingtonové.

Jediné, co odmítla obětovat, byl její rodinný život. Možná i proto je vzorem mnoha zaměstnaných žen.

Z aténské garsonky snobské bankety

Ještě jako Ariadne-Anna Stassinopulosová v 16 letech přemluvila svou matku, samoživitelku, s níž bydlela v malé garsonce v Aténách, aby se přestěhovaly do Velké Británie. Bez ohledu na svůj původ si usmyslela, že se dostane na Cambridge a vystuduje na ní ekonomii. Nejenže se jí její sen splnil, ale stala se dokonce první zahraniční – a třetí ženskou – předsedkyní tamního debatního klubu.

Pravý zlom ale přišel ve chvíli, kdy okouzlila vlivného britského komentátora Bernarda Levina. Ve svých 43 letech byl 21leté ambiciózní dívce mentorem a vedl její kroky v začátcích jejího psaní.

Uvedl ji do společnosti vlivných lidí, ale do širšího povědomí se dostala v roce 1973 díky svému dílu The Female Woman. Tvrdila v něm, že žena může být feministkou a jít za úspěchem a kariérou a zachovat si přitom svou ženskost. Včetně možnosti založit si rodinu.

Právě na tom však po devíti letech ztroskotal její vztah s Levinem. Projevil se jejich věkový rozdíl a známý komentátor ve svých padesáti neplánoval ani svatbu, ani děti. Stassinopulosová se proto rozhodla stagnující vztah opustit a vybavená již slušnou literární a publicistickou minulostí vyrazit za oceán.

Dobrá manželka politika a miliardáře čekala na svou šanci

V New Yorku se dokázala dostat na všechny důležité večírky společenské smetánky a věřila, že najde nejen vlivné přátele, ale hlavně manžela. Nakonec její volba padla na texaského miliardáře a ropného magnáta Michaela Huffingtona, kterého si v roce 1986 vzala a podporovala ho v jeho politické kariéře konzervativního republikána.

Z manželství s mužem, který se jí po několika letech přiznal, že je homosexuál, má dvě dcery. Rozvedli se v roce 1997 a kromě kontaktů na nejvyšších postech jí zanechal i tučné konto.

Pohyb v politice, byť později na straně demokratů, se jí zalíbil natolik, že se sama začala politicky angažovat. Měla však smůlu, že v roce 2003 kandidovala na guvernérské křeslo v Kalifornii proti Arnoldu Schwarzenegerovi.

Jeden z mála neúspěchů Huffingtonové: Boj o guvernátorské křeslo prohrála s Arnoldem Schwarzenegerem | zdroj: Profimedia

Neúspěch otočila ve svůj prospěch, kdyby se stala guvernérkou, byla by jen další ženou v politice. Místo toho využila podpory, která se jí dostala od lidí během kampaně, a 9. května 2005 se zrodil blogerský projekt The Huffington Post.

Nutno říct, že na něj nebyla sama, jeho spoluzakladateli byli bývalý manažer společnosti America Online Kenneth Lerer, konzervativní bloger Andrew Breitbart a Jonah Peretti, absolvent Massatchusettského Technologického institutu, který je také "otcem" další úspěšné webové stránky BuzzFeed.

"Chtějí být slyšet, tak proč jim platit?"

Poměrně rychle se jim podařilo z HuffPo, jak bývá někdy název zkracovaný, který začal jako levicový blog, udělat obří mediální kolos. Jeho obsah tvořily tisíce blogerů, včetně celebrit a politiků. Ti všichni publikovali – a stále ještě publikují – bez nároku na honorář.

"Nikdo je nenutí blog psát. Dělají to, protože to pro ně má nějakou hodnotu. Chtějí, aby se texty dostaly mezi lidi. Chtějí být slyšet," bránila Huffingtonová v rozhovoru pro britský deník The Guardian svůj přístup, který novináři z tradičních médií nazývají parazitováním a vykořisťováním.

"Je to nejnemilosrdnější, nejbezohlednější a nejambicióznější člověk, kterého jsem za 30 let v národní politice poznal," řekl o ní politický agent jejího exmanžela Ed Rollins. Jeden ze zaměstnanců o Huffingtonové v New York magazínu prohlásil: "Je  jako nevlastní matka, kterou chcete milovat, ale nemůžete, protože víte, že je čiré zlo."

Huffungtonové se ale těžko říká ne. Okruh svých přátel (a s nimi i dalších blogerů) stále rozšiřuje, možnost být v kontaktu s ní se neodmítá. Přesto se lidé jejímu projektu v prvních letech vysmívali, nevěřili, že může mít úspěch a že ho někdo může brát vážně.

Přeměna blogu v publicistický web oceněný Pulitzerem

Nyní, po jedenácti letech, už HuffPo není tím původním blogerským projektem, který sázel jen na lidi píšící bez nároku na honorář a vykrádání textů z jiných médií. Samozřejmě, to vše mu zůstalo, ale jak jeho čtenost rostla, zvyšovalo se i procento původních textů.

V roce 2012 se mu dokonce podařilo něco, co mediální svět šokovalo: Pulitzerovu cenu za domácí zpravodajství získal válečný zpravodaj David Wood. Novinář pracující na plný úvazek pro The Huffington Post, server, který by si dříve s kvalitní žurnalistikou spojoval jen málokdo.

Počet kvalitních novinářů, kteří pro HuffPo píší, se stále zvyšuje. Pomohlo tomu mimo jiné i to, že server v roce 2011 koupila za 315 milionů dolarů společnost AOL. Huffingtonová, která zůstala šéfredaktorkou a navíc se stala prezidentku The Huffington Post Media Group, ale ani poté neustoupila od požadavků na bezplatné dodávky tisíců textů.

Server ale začal zaměstnat více uznávaných novinářských jmen na plný úvazek, tvořit více vlastních obsahů, včetně videí. A hlavně lovit je i v zahraničí, kde stále rozšiřuje svou síť. Sice původní politika tvoří už jen mizivý zlomek obsahu, články ze všech oblastí života si ale mohou čtenáři přečíst už v deseti jazykových mutacích.

Střet zájmů?

To na opovrhovaný web není vůbec špatné. Teď už jen všechny ty čtenáře přesvědčit, že vstupem Huffingtonové do Uberu nedojde ke střetu zájmů a negativní zprávy o kontroverzní službě z jeho internetových stránek nezmizí.

Bude to potřeba, protože kritici z prestižních novin, kteří začínali brát HuffPost pomalu na milost, dostali do ruky novou zbraň. A to přesto, že třeba deník The Washington Post vlastní zakladatel a generální ředitel Amazonu Jeff Bezos.

Řekyně, která je v posledních letech propagátorkou dostatku spánku, relaxace a meditace, tak minimálně několika následujících týdnech nebude mít příliš lehké spaní.