ODS, podle Kaisera dlouhodobě vážně oslabená všemi svými patáliemi, dnes slouží spíše jako vděčná látka pro všeobecné veselí. Prezidentská volba pak dokázala dát konkurenční TOP 09 dynamiku k trháku. V poslední době ve všech průzkumech ODS poráží a jestli to tak půjde dále, lidé to přijmou jako fakt a k Schwarzenbergově a Kalouskově straně se definitivně přikloní nerozhodnutí pravicoví voliči.  

To však prý může přinést četná rizika. Právě Schwarzenberg je podle Kaisera jednoznačným důkazem, že politickou kariéru lze od určitého stupně popohánět uměle. „Ten muž nikdy nedal dohromady koherentní sadu názorů (konzervativec, který by 's těžkým srdcem' hlasoval pro adopci dětí do homosexuálních domácností, atd.), nic pořádného nenapsal ani nevymyslel, spojoval a odstřihával se od lidí, kteří mu v jednu chvíli mohli být užiteční, a pak užiteční být přestali,“ útočí doslova Kaiser.

Specifický druh roztomilosti

Ač místopředseda vlády, dokáže se tvářit, že s jejími aférami nemá nic společného, a nebo rovnou vůbec neví, o co se jedná, což navíc máme považovat za specifický druh roztomilosti. Jenže ve světě, který víc dá na dojmy, než na skutečnost, je tento patriarchální typ s nepopiratelným šarmem pro jakoukoliv partaj neocenitelný vklad.

ODS dojíždí do značné míry na to, že od Václava Klause nikoho takového nemá. Nadějného Mirka Topolánka zničilo prostředí velké politiky a seriózní Petr Nečas není žádný vůdce davů, ale pouhé překlenovací řešení. Jenže na konci tohoto mostu se nerýsuje už vůbec nikdo, kdo by silou své osobnosti dokázal aspoň trochu upoutat.

Ve chvíli rozkladu pravice je pak pro Miroslava Kalouska ideální chvíle, jak ji ovládnout. A to i s relativně malým nasazením, kterého je démonický veterán Schwarzenberg pořád ještě schopen. „A pokud by si ještě modré podhoubí z druhé strany začala rozebírat nějaká formace kolem Václava Klause, ocitá se ODS v nebezpečí, že sestoupí mezi tzv. malé strany, od nichž se už ani neočekává, že by někdy někoho ze svých řad nominovaly na premiéra,“ píše Kaiser.