Když se ministr financí Andrej Babiš zpovídal z kauzy Čapí hnízdo, kdekdo byl zvědavý, jak ho to poškodí v očích potenciálních voličů. Jenže březnové výzkumy veřejného mínění odpověď na tuto otázku vůbec nepřinesly. Čtyři různé agentury představily čtyři různé výsledky.

Podle výzkumu společnosti ppm factum aféra pomohla sociální demokracii dotáhnout se na dosud nejpopulárnější babišovce. Jenže společnost STEM tvrdí pravý opak, ANO má desetiprocentní náskok před svým sociálnědemokratickým partnerem.

Nebo je všechno úplně jinak, protože Median zjistil dvouprocentní rozdíl ve prospěch hnutí ANO. A co když má pravdu CVVM a s definitivní platností zeje mezi oběma stranami rozdíl sedm a půl procenta v Babišův prospěch?

Vrtěti realitou, aneb jak vznikají příznivější výsledky

I když výzkumné agentury vždy zdůrazňují, že není možné brát podobné ankety doslova, rozdíly jsou až příliš markantní na to, aby je bylo možné hodit na vrub statistické chyby. Potom se zcela logicky nabízí otázka, jestli nemáme co do činění se skrytou manipulací výsledků na objednávku nějaké politické strany. 

Vždyť výsledky volebního chování jsou pro každou stranu výbornou reklamou, vedle níž bledne i ten nejzářivější vyretušovaný úsměv čnící u dálnice. A v případě malých stran, kterým záleží na každé desetině procenta, jde obrazně řečeno o bytí a nebytí.

Žádný zákon u nás samozřejmě nebrání politickým stranám objednat si výzkum a následně ho zveřejnit. Jenže záměrně falšovat výsledky by si žádná z velkých agentur nikdy netroufla, protože ztráta reputace by byla likvidační. Zbývají ale jiné triky, jak získat příznivé výsledky.

Jít realitě trochu naproti

Nejhloupější a nejdražší by bylo placení dalších a dalších výzkumů, dokud by nevyšel ten nejpříznivější, který by potom strana zveřejnila. Ale taková varianta je extrémně nákladná, navíc by čekala na náhodný výsledek. Ale právě tomu lze jít naproti.

Sociální realita je totiž jako bonboniéra – můžete z ní vyzobat ty nejlepší kousky, aniž by vás mohl někdo obvinit z toho, že jste si to vymysleli. Celý trik výhodného výzkumu spočívá na zvolené metodice, protože na ní záleží, jaká budou výsledná čísla.

Zvolená metodika připomíná složení, které najdeme na přebalu potravin. Extrémně nudný a nezajímavý text bývá součástí zveřejněných výzkumů a stejně jako u potravin nikoho nezajímá. Ale právě tam se ukrývá celá magie výzkumů veřejného mínění.

Výběr respondentů je polovina výsledků

Když se ve Spojených státech ve 30. letech výzkumníci snažili v rámci předvolebního výzkumu vytvořit náhodný vzorek populace, vylosovali jednu z kartoték se jmény a adresami lidí, kterých se potom vyptávali na jejich volební preference. Náhodný výběr měl snížit jakoukoli možnost zkreslení.

Konečné výsledky dopadly ale úplně otřesně. Irský kandidát označený agenturou jako velký favorit zcela propadl. Problémem bylo, že v kartotéce se po vylosovaným písmenem skrývali lidé s jménem začínajícím na Mac, tedy téměř výhradně potomci irských přistěhovalců.

Správný výběr dotazovaných je při výzkumu nejdůležitější. Jiné politické preference mají lidé z centra Prahy a jiné z vesnice. Jiné budou z náhodného dotazování v poledne před filosofickou fakultou, jiné prováděné večer ve vsetínské nádražce.

Nezáleží na tom, kolik lidí bude celkově odpovídat, ale na jejich složení. V případě odhadu volebního chování by byl ideální takový výběr, který co nejvěrohodněji zohlední věk, vzdělání, pohlaví, velikost města a další charakteristiky české populace.

Takovému výběru jdou naproti všechny agentury použitím kvótního výběru. Kromě Medianu, který používá ještě sofistikovanější pravděpodobnostní výběr. Díky němu dokáže přesně určit velikost výběrové chyby. I když není možné vypočítat statistickou odchylku z kvótního výběru, nebrání to STEMu uvádět ji také.

Otázka předchází odpověď

Ovšem i když agentury dokážou vymodelovat strukturu voličské základy, největší magie je v otázkách. Právě v položených dotazech jsou mezi jednotlivými výzkumy, zásadní rozdíly. Zatímco někdo zjišťuje stranické preference pouze u lidí, kteří jsou ochotní jít k volbám (CVVM, Median, STEM), jiný výzkum zohledňuje i lidi, kteří svoji volební účast vyloučili (ppm factum).

U zjišťování politických preferencí existuje zásadní rozdíl v tom, jestli předložíte dotazovanému seznam stran, z nichž má jednu vybrat (ppm factum), nebo ji musí vymyslet bez nápovědy (STEM, CVVM), případně má možnost využít seznam se stranami (Median). V druhém případě tím nahrává některé z velkých stran, o nichž se často mluví, na úkor menších.

Aby rozdílů nebylo málo, zásadní je i rozdíl mezi zjišťováním stranických preferencí, nebo vytvářením volebního modelu. Zatímco STEM zajímají pouze stranické preference, ostatní agentury přetavily získaná data do volebního modelu.

Volební model představuje možný výsledek voleb a součet všech stran musí dát dohromady 100 procent. Jednotlivé agentury navíc nezveřejňují způsob transformace získaných dat do výsledného modelu. Nechtějí prozradit svoje know-how, a tím pádem zůstane způsob, jakým se dopracovali ke konečným výsledkům, neodhaleným tajemstvím.

Výzkumy volební výsledky nejen odrážejí, ale samy vytvářejí

Průzkumy volebního chování mají v kontrastu s alchymistickými výzkumy zásadní význam. Charakteristickým rysem českého voliče je jeho roztěkanost a nestálost. Málokdy se identifikuje s jednou politickou stranou, takže strany musejí svádět boj o získání jeho hlasu. A to je důvod, proč je význam výsledků veřejného mínění tak důležitý.

Jak již bylo zmíněno, pro malé strany představují předvolební výzkumy otázku života a smrti. Funguje zde princip sebenaplňujícího se proroctví. V momentě, když v průzkumech dosáhne malá strana pětiprocentní hranice, lidé věří, že jejich hlas nezapadne, protože se strana může dostat do parlamentu. A tím, že ji následně volí, ji tam také dostanou.

Velké strany, které usilují o celkové vítězství, spoléhají na takzvaný band-wagon efekt. Lidé mají rádi vítězství a chtějí se sami jako vítězové cítit. Proto mají nutkání volit stranu, které průzkumy dávají největší šance.

Jenže výsledky z poslední doby ukazují, že lidé nespokojení s celkovým společenským a politickým systémem mají tendenci volit na protest proti zavedeným mainstreamovým stranám nějakou radikální stranu bez šance na zdolání vstupní hranice. Tato outsiderská volba vynesla před měsícem do slovenského parlamentu fašistické Kotlebovce.

Ať jsou výsledky předvolebních průzkumů jakékoli, pravdou pořád zůstává, že jde pouze o odhady, které nemají ambice stát se přesnou prognózou konečných výsledků. Nejlepším výzkumem volebního chování tak navzdory množství agentur zůstávají pořád volby samotné.