Svou soustrast s úmrtím jednoho z představitelů sametové revoluce vyjádřili i v kondolenčních listinách, které už od středy zaplnily stovky podpisů.

Mezi příchozími byl například metropolita pravoslavné církve Kryštof, režisér Jan Kačer nebo herec Jan Potměšil.

U rakve s ostatky disidenta, novináře a prvního polistopadového ministra zahraničí stáli čestnou stráž jeho kolegové ze senátorského klubu ČSSD. Její okolí lemovaly smuteční věnce českého prezidenta Václava Klause, jeho slovenského kolegy Ivana Gašparoviče, vlády, obou komor parlamentu a Václava Havla.

Přijedou i staří přátelé

V poledne v sále začne pietní shromáždění za účasti rodiny, přátel a nejvyšších představitelů státu. Na Dienstbiera zavzpomínají předseda Senátu Milan Štěch, současný šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg, slovenský vicepremiér Rudolf Chmel, německý exministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher nebo šéfredaktor polského deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik, kteří patřili mezi Dienstbierovy přátele.

Dienstbier byl jedním z prvních signatářů Charty 77, počátkem 90. let se stal jedním ze symbolů stržením železné opony mezi Východem a Západem. Jako člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných byl vězněn komunistickým režimem, který ho perzekvoval i na svobodě. Jako jeden z mála Čechů se prosadil v mezinárodní politice, tři roky působil jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii.