Minulý týden zažila Budapešť masivní protesty. Více než 25 tisíc maďarských pedagogů protestovalo proti vládnímu návrhu centralizace školství, které podle odborů nezajistí učitelům dost peněz. Proto vyhlásila velká část učitelů jednodenní stávku a vyrazila protestovat před parlament.

Bylo by naivní si myslet, že čeští učitelé si žijí mnohem lépe než ti maďarští, jenom proto, že nevyhrožují stávkou a nepochodují v pražských ulicích. Naopak, čeští pedagogové jsou na tom platově v rámci srovnání OECD ještě hůře než jejich maďarští kolegové. A existuje řada dalších důvodů, proč by větší radikálnost českých kantorů byla zcela v pořádku.

Navýšení platu počesku

Čeští učitelé by mohli být přinejmenším rozhořčení ze způsobu, jakým byly zvýšeny jejich mzdy vloni. Ministerstvo školství dodrželo slib a kantorům zvýšilo tarifní složku platu. Jenže peníze, které školy loni dostaly od státu, nedokázaly pokrýt nárůst počtu zaměstnanců související s nárůstem počtu žáků. A ředitelé škol museli snížit kantorům osobní odměny. Ve výsledku rostly v loňském roce platy pedagogů výrazně pomaleji než v jiných profesích v nepodnikatelské sféře.

Ani požadavek odborů navýšit mzdy o 10 procent není žádným extrémem. Při současném průměrném učitelském platu 26 987 korun by zvýšení v požadované výši znamenala nárůst na 29 686 korun. Necelé tři tisíce korun by pedagogy do sfér společenské smetánky skutečně neposunuly.

Přitom požadavky na učitelskou profesi patří k těm nejpřísnějším. Musejí mít vysokoškolské vzdělání s pedagogickou aprobací na daný předmět. V málokterém povolání najdeme podobně striktní požadavky, které předcházejí možnosti ho vykonávat. Navíc erudovanost a schopnost učit představují jen část učitelského povolání, jehož součástí je zodpovědnost za děti a jejich výchovu.

Babiš by přidal, jen s jednou podmínkou

Hlavní požadavek odborů, aby s nimi někdo z vládních činitelů jednal, už byl splněn. Ministryně školství Kateřina Valachová se omluvila za platový trik z loňského roku a slibuje, že letos vzrostou mzdy o tři procenta. Do vyjednávání o rozpočtu proto přišla s požadavkem na 13 miliard korun na učitelské platy. Podpořil jí i premiér Bohuslav Sobotka, jenže o rozpočtu rozhoduje ministr financí.

A Andrej Babiš v žádném případě nezpochybňuje, že by učitelé neměli na přidané peníze nárok. Naopak uznal, že si peníze zaslouží. Má jenom jednu podmínku. Při vyjednávání rozpočtu nesmí míra deficitu přesáhnout 60 miliard korun. A to bude problém.

Finanční požadavky ministerstva školství totiž zahrnují i stále rostoucí výdaje na rostoucí počty žáků. Věkový strom České republiky mluví jasnou řečí. Dětí ve školách bude přibývat a tím pádem poroste i potřeba najímání dalších učitelů. Navíc těm současným přibude více práce. A v rámci zavádění inkluzivního vzdělávání bude nutné zaplatit i pedagogické asistenty.

Sečteno podtrženo, při aktuálním rozložení sil znamenají Babišova slova o rozpočtovému schodku, že budou muset učitelé sáhnout k výraznějším protestním akcím. Jinak přidáno nedostanou.

Klausova apokalyptická vize

S originálním řešením ale přispěl Václav Klaus mladší. Bývalý ředitel soukromého gymnázia totiž peníze našel v současném 140miliardovém rozpočtu ministerstva školství. Spočítal, že pokud bychom zrušili osobní asistenty pro handicapované, přestali dávat peníze pro vzdělávací neziskovky, zkrátili školní docházku o rok, přidali více dětí do třídy a snížili počet odučených hodin, čeští učitelé by na platu dostali mnohem více než oněch požadovaných deset procent.

Jestli by úroveň vzdělání nespadla na úroveň zemí třetího světa, už Klaus neřeší. Co by během vyučování dělaly handicapované děti také ne. Možná by Klausovy rady na hranici zdravého rozumu mohly být mementem pro školní odbory. Pokud nebudou ve svých požadavcích radikálnější a nepodaří se jim prosadit více peněz ze státního rozpočtu, mohou přijít na řadu návrhy podobné těm Klausovým.