Satirický a protiválečný čtyřdílný román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války přinesl Haškovi posmrtně celosvětový úspěch, i přesto, že své dílo nestihl dokončit. První díl románu s názvem V zázemí vyšel v roce 1921 a celá tetralogie si bere na mušku žalostné poměry panující v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku a chaos panující v atmosféře počínající války. Hlavního hrdinu představuje zdánlivě prostoduchý voják Josef Švejk, jemuž vtiskl nezaměnitelnou podobu svými ilustracemi Haškův přítel, malíř Josef Lada. Švejkovy příhody se také vícekrát ocitly na filmovém plátně i na divadelních prknech. Téměř klasikou se již stal dvoudílný snímek Karla Steklého z roku 1956, v němž postavu Švejka ztvárnil Rudolf Hrušínský. 

Postava dobromyslného Švejka údajně Haška napadla již v roce 1911, poté, co se vrátil pozdě večer domů z hospody. "Pitomec u kumpanie" napsal si Hašek tehdy na kus papíru. Haškův hrdina se tak poprvé objevil již v knize Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, která vyšla v roce 1912.

Stále nové texty 

Hašek se narodil v Praze v rodině profesora matematiky. Vyrůstal v chudých poměrech. Po nedokončeném studiu na gymnáziu, odkud byl vyloučen, se učil drogistou a poté vystudoval obchodní akademii. Nastoupil do banky Slavia, stabilní místo ale brzy opustil a začal se toulat po Čechách i Slovensku. Haškova první cestopisná črta vyšla v Národních listech v roce 1901. Živil se psaním povídek, jež vznikaly často v některém z jeho oblíbených pražských lokálů. Před první světovou válkou vyšly knižně například povídky Trampoty pana Tenkráta (1912) nebo soubor Průvodčí cizinců (1913). Další knižní vydání některých z jeho mnoha stovek povídek a textů se objevila až po jeho smrti (Fialový hrom, 1958; Moje zpověď, 1968). I dnes literární badatelé nacházejí dosud neznámé či nevydané Haškovy texty. Jako autor byl prý mimořádně plodný. 

Hašek se však nezabýval jen literární činností. V roce 1911 se svými přáteli založil recesistickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, v níž zesměšňoval volební poměry a stranický boj. Předtím jej nakrátko zaujalo anarchistické hnutí. V roce 1907 byl zatčen a pobyl měsíc ve vězení, protože se účastnil anarchistické demonstrace, kde fyzicky napadl policistu. Později se začal přiklánět spíše k myšlenkám socialismu. 

Počestné zaměstnání našel v roce 1909 na chvíli jako redaktor časopisu Svět zvířat, z něhož ale poté, co na jeho stránkách objevil "nová" zvířata, musel odejít. Ještě předtím se stačil oženit s dcerou štukatéra Jarmilou Mayerovou, od jejího otce dostal byt, brzy po narození syna Richarda v roce 1912 ale rodinu opustil. Pobýval pak u přátel a psal. 

Nová kniha o Haškovi

Začátkem roku 1915 narukoval do armády a už v září se ocitl v ruském zajetí. Vstoupil do československých legií, ale po četných sporech s jejich vedením se v roce 1918 přidal k Rudé armádě. Stal se členem bolševické strany, politickým pracovníkem a dotáhl to až na pomocníka velitele města Bugulma. 

Dva roky po skončení války se Hašek vypravil zpět do Čech. Přivedl si s sebou i novou ženu Alexandru Lvovou (Šuru), aniž se ovšem předtím rozvedl. Po návratu do Prahy se vrátil k bohémskému stylu života. Přestěhoval se do Lipnice nad Sázavou na Havlíčkobrodsku, kde v devětatřiceti letech, 3. ledna 1923, zemřel. 

V lipnickém domku, kde Hašek na sklonku života pobýval, byla po jeho smrti vytvořena pamětní expozice. Sochař Radomír Dvořák se stal autorem právě dokončeného osmnáctitunového žulového portrétu Haška s názvem Hlava XXII pojmenovaného podle slavného protiválečného románu amerického spisovatele Josepha Hellera. Památník byl odhalen v předvečer Haškových nedožitých 130. narozenin nedaleko Lipnice nad Sázavou. 

Znalcem Haškova díla je literární historik Radko Pytlík, který letos v dubnu vydal faktografickou knihu o tomto slavném spisovateli. Pytlíkův syn, herec a zpěvák Vojtěch Dyk namluvil audioknihu Povídky o zvířatech, kterou Hašek napsal v období, kdy nemohl najít místo jako literát-humorista a stal se redaktorem časopisu Svět zvířat.