Sternbergův osud plně odráží nedávnou historii Československa. Byl vychován jako dědic panství na hradu Český Šternberk. Za nacistické okupace byla jeho rodina pronásledována a po znárodnění hradu v roce 1948 pracoval na šachtě, sloužil u Pomocných technických praporů (PTP) a později pracoval například jako kulisák. V roce 1968 emigroval do Rakouska, po roce 1989 dostal hrad v restituci zpět. Od té doby zde bydlel.

Kořeny hraběcího rodu Sternbergů sahají až do 12. století. Zdeněk Sternberg se narodil 15. srpna 1923 jako druhé z devíti dětí Jiřího hraběte Sternberga a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly. Na gymnáziu maturoval za druhé světové války a po znovuotevření vysokých škol studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ovšem z politických důvodů nebyl puštěn k promoci.

Po roce 1948 pomohl několika lidem ilegálně přejít hranice. Pět let nuceně strávil v karvinských dolech, z toho dva roky jako příslušník PTP. Od roku 1956 pracoval jako kulisák v Karlínském hudebním divadle, a to až do své emigrace v roce 1968. V Rakousku se postupně vypracoval na zástupce ředitele potravinářského koncernu.

Po listopadové revoluci se Zdeněk Sternberg vrátil do Československa, kde v roce 1992 restituoval rodový majetek včetně starobylého hradu Český Šternberk, jejž po dalších téměř 30 let rekonstruoval a zveleboval. Na hradě bydlel se svou manželkou Alžbětou, s níž má syna Filipa. V roce 2005 prezident Václav Klaus udělil Sternbergovi medaili Za zásluhy.