Přední britský odborník a historik, doktor Jack Ogden, který pracuje jako odborný poradce muzeí, aukčních síní, prodejců i sběratelů, odhaduje, že zhruba polovina údajně starověkých zlatých šperků, které mu lidé nosí k expertize, jsou padělky. Vyrobit takové kousky je levné, a lidé pak mohou koupit něco, co má hodnotu zlomku ceny, jakou zaplatili. I když jsou ze zlata, nemusí být tyto údajně antické šperky starší než několik měsíců.

Podle Ogdena se padělá všechno, o co je zájem. „Je to trochu od všeho. Objevuje se nádherné, údajně starořecké a starořímské zlato. Starořeckého je opravdu hodně, protože je mezi sběrateli žádané. Padělatelé si najdou šperky nebo styly, které dokážou napodobit a po kterých je poptávka,“ řekl.

Vynalézavost padělatelů

Jeden z padělků, které nedávno zkoumal, byla údajná římsko-keltská zlatá maska. Padělatelé ji vyrobili z prostého zlatého kotoučku předkolumbovského původu, na který vyrobili vzor s pomocí špičky a uzávěru kuličkového pera.

Doktor Ogden, který je předsedou Společnosti šperkařských historiků, dodal, že padělatelé vždy pro své účely využívají a uzpůsobují nejnovější technologie. Zatímco na kopírování šperků z poloviny 19. století se nejčastěji používala galvanoplastika, v poslední době se používá počítačová technologie.

Například na nedávno zkoumaném zlatém objektu údajně z dob Vikingů objevil podivné lineární rýhy, které dokazují, že vznikl s pomocí 3D tiskárny. „Na tomto kousku to bylo zjevné, ale jak se rozlišení těchto tiskáren zlepšuje, bude těžší poznat padělky,“ dodal.

Kuchařka pro padělatele

Jeho varování tento týden vyjde v novém čísle časopisu Antiqvvs věnovaném minulým civilizacím, i když nejprve váhal, zda má zveřejnit podrobnosti, ze kterých by se padělatelé mohli poučit, jakých chyb se příště vyvarovat.

Vzpomíná například, jak se v 90. letech podílel jako spolukurátor na velké výstavě Britského muzea nazvané Řecké zlato: Šperky klasického světa, která se poté přesunula do newyorského Metropolitního muzea umění a do petrohradské Ermitáže.

„Během několika měsíců se v Rusku objevily prakticky totožné kopie. Zvládli technologii jejich výroby velmi dobře, protože se podrobně probírala v doprovodné knize. Najednou dostali do rukou knihu receptů - a objevilo se ohromné množství falešného antického řeckého zlata,“ řekl.

Falešná koroze a doplňky

V článku pro Antiqvvs uvádí, že se značně zvýšila věrohodnost filigránské práce na falešných starořeckých a dalších špercích. Padělatelé někdy přidávají i falešnou měděnou korozi, aby napodobili dlouhé zakopání šperku pod zemí.

Varoval také před napodobeninami, které kombinují pravé části s falešnými doplňky. V jednom případě se pravá helénská náušnice stala ústředním dílem falešného zlatého diadému. A v jiném případě se jedna náušnice později objevila v podobě páru. Prudce také narůstá počet padělaných dokumentů jak k pravým, tak k falešným artefaktům, z nichž některé jsou značně propracované.

Doktor Ogden se obává, že se falešné předměty dostanou do muzejních sbírek, kde budou přijaty jako součást archeologických nálezů. „Muzea škrtají náklady,“ řekl. „Dříve měl doktor ten-a-ten celé oddělení svých asistentů, kteří se od něj učili. Když pak odešel do důchodu, měl nástupce, kteří převzali všechny jeho znalosti. Dnes na podobnou kontinuitu znalostí nejsou finanční prostředky,“ dodal.