Až donedávna byla hrozba eboly většinu Čechů něčím velmi, velmi vzdáleným. Západní Afrika? Ta je přeci daleko. Jenže bylo jen otázkou času, než se nebezpečné virové onemocnění rozšíří mimo černý kontinent. Případy eboly evidují mimo Afriku sice zatím "jen" ve Španělsku a Spojených státech, ale bohatě stačily k tomu, aby se kolem nich začalo tak trochu šílet.

Stejné je to s útoky ve školách. Ve srovnání s Německem a Spojenými státy je to pro našince něco zcela ojedinělého. Přitom ten poslední, který se stal v polovině října na škole ve Žďáru nad Sázavou, vyvolal ve společnosti takřka hysterickou reakci a podnítil tak k úvahám o posílení bezpečnosti ve školách. Lid čekal od politiků, aby zařídili, že se nic takového už nikdy nestane. 

Zdaleka ne tak nebezpečná ebola

Teď trocha faktografie. Současná epidemie eboly, tedy krvácivé horečky, která je jednou z nejnebezpečnějších nákaz vůbec, si podle oficiálních čísel Světové zdravotnické organizace (WHO) vyžádala přes 3 500 mrtvých. Mezi příznaky patří zvracení, průjmy, vnitřní i vnější krvácení a těžké poškození vnitřních orgánů, především jater. Smrt, nebo postupné uzdravování nemocného (byla-li ebola řádně léčena) nastává v rozmezí šesti až deseti dní.

Že to zní děsivě? Ano, zní, byť jde o čirá fakta, o nichž by se mělo přemýšlet s klidnou hlavou. Jenže ebola je zkrátka něco, co racionální myšlení příliš nepodporuje. Pár příkladů za všechny: V obavě před šířením nákazy se prudce propadly akcie aerolinek, docházka v některých amerických školách klesla až o deset procent, zatímco prodej dezinfekčních prostředků, chirurgických roušek a dalšího ochranného vybavení naopak raketově stoupá.

Sociální sítě a v neposlední řadě i média tuto hysterii řádně přiživila. Jen vyhledávání slova "ebola" a s ním souvisejících spojení na Googlu letos stouplo o neskutečných tisíc procent. Mikroblogovací síť Twitter v jednu chvíli evidovala 6 200 tweetů o ebole za minutu, o výskytu tohoto slova na Facebooku ani nemluvě. Dokonalá ukázka online hysterie. 

Jen mizivé procento z příspěvků na sociálních sítích přitom obsahovalo uklidňující (a především správné) informace o tom, že ebolu člověk nechytne jen tak ze vzduchu, avšak pouze tehdy, přijde-li do přímého kontaktu s tělesnými tekutinami infikované osoby. Tedy skutečnost, že rouška je opravdu k ničemu. Místo toho internet překypuje nepotvrzenými a poplašnými zprávami, které se šíří virtuálním prostorem podobně rychle, jako chřipka mezi lidmi.

Politické příživnictví na strachu

Nutno podotknout, že takových situací často využívají politici; zvláště ti, kteří si chtějí napravit reputaci a užít si svých patnáct minut slávy. Ozývají se hlasy volající po omezení cestování z a do zemí, kde se ebola vyskytla, zavádějí se přísnější bezpečnostní a zdravotní kontroly na letištích. Podle epidemiologů to ovšem nejsou moudrá opatření, je-li jejich skutečným cílem nemoc dostat pod kontrolu, zamezit jejímu dalšímu šíření a pomoci nakaženým lidem.

Analogii můžeme najít i v tragickém útoku ve žďárské škole, kde psychicky nemocná útočnice napadla nožem studenty a jednoho zavraždila. Okamžitě se rozpoutalo hledání viníka, přezkoumávání postupů státních orgánů a opavské psychiatrie, která nebezpečné schizofreničce povolila ambulantní léčbu. Prezident Zeman přispěchal s tím, že ubodaného šestnáctiletého chlapce možná příští rok vyznamená, premiér Sobotka naznačil, že mohl "selhat systém" a zaúkoloval tři ministry, aby mu předložili zprávu, jak mohlo k tragédii ve Žďáru vůbec dojít.

Jedním z nich je i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, podle kterého by za tragédii měli nést osobní odpovědnost ti, kteří umožnili psychicky narušeně ženě rozpoutat útok, byť prý na léčbu pravidelně docházela. Šéfka rezortu spravedlnosti Helena Válková se pro změnu pustila do kritiky justice a slíbila, že zváží i kárné postihy. Co na tom, že podle řady psychiatrů nelze podobným případům nikdy zabránit stoprocentně.

Dobrý pomocník, ale špatný rádce

Panika a strach kolem podobných událostí má mimo šíření dezinformací na internetu i další stinné stránky. Na sociálních sítích i v diskuzích pod články lze vysledovat rostoucí sociální, kulturní, a v případě eboly i rasovou nevraživost. Není to ostatně nic nového, podobné věci se samozřejmě odehrávaly i v minulosti, byť kolbištěm názorových střetů s rasovým a sociálním podtextem nebývala světová síť.

Podobné výpady lze zarazit, chce to ale trochu práce. Podle mnohých expertů z oboru psychologie by se lidé vůbec neměli pokoušet přemýšlet nad určitým rizikem racionálně, pokud si předtím nepřipustili svůj vlastní strach z neznámého. Právě strach je přitom v podobných případech nejen pochopitelný, ale leckdy může být i užitečný. Musíme si ale uvědomovat, že právě v tuto chvíli námi neřídí rozum, ale banální a živočišný faktor strachu.