Dávný český příběh o "tatíčkovi národa" si tuzemské obyvatelstvo nechává znovu a znovu vyprávět už od dob Masaryka. Před další prezidentskou volbou se právě díky Zemanovi mohla otevřít debata, zda skutečně malá parlamentní demokracie potřebuje takovou hlavu státu, která spolu s klíči od obřího palácového komplexu nad  Vltavou přebírá i neurčitou, tajemnou auru královského majestátu. A zda by nám nebylo lépe s čistě reprezentativním prezidentem rakouského typu.

Zeman dokázal opanovat výročí 17. listopadu ve velkém stylu. Zpočátku mu ještě zdatně sekundoval Václav Klaus, který  s pravou konzervativní noblesou nejprve okopával mrtvolu Václava Havla a následně se snažil kdekoho přesvědčit, že kromě hokejového vítězství v Naganu byl hybatelem všeho pozitivního, co se v republice za posledních 25 let událo.

Jak si Zeman užil vajíčkobraní

Velké finále ovšem patřilo stávající hlavě státu. Zeman si show ukradl pro sebe. Zaplněná Národní třída a především vaječná přestřelka na Albertově byly pro Zemana nepochybně velké chvíle. Nemusel se k tomu ani nijak vyjadřovat, jeho příznivci si obrázek udělali sami a neváhali ho ventilovat v diskuzích na sociálních sítích: zmanipulovaní, líní a nejspíš taky podplacení Pražáci proti lidovému patriarchovi, který jim hrdinně čelí.

Na pomoc přicválala i obvyklá mediální kavalérie. Ultralevicové, národovecké a fašistické weby, které v poslední době mluví dojemně shodným hlasem, začaly prskat na Zemanovu obranu jako smečka koček chycená do pytle. Ovšem na pozadí mediálního cirkusu, kde Zemanovi odpůrci hráli roli nedobrovolných statistů, se odehrávaly méně výrazné, o to však důležitější události. 

Jelikož Zeman mimo jiné rozehrál i ruskou kartu, dala o sobě opět výrazně vědět pátá kolona ruské propagandy, působící v tuzemském veřejném prostoru. Není zcela jasné, kdo z autorů článků na různých "alternativních" a "protiproudových" webech hraje roli užitečného idiota a kdo je přímo řízen ruskými operativci přes propagandu (třeba web Aeronet.cz, ze kterého se v posledních dnech šířil vylhaný text o roli CIA při organizaci protestu na Národní třídě, jednoznačně páchne kágébáckým jazykem).

V každém případě je evidentní, že ruské tajné služby mají enormní zájem na ovlivňování veřejného mínění směrem ke zpochybnění polistopadového vývoje i orientace naší země na Západ. Potvrzuje to i výroční zpráva BIS za loňský rok, kde se mluví o "extrémně vysokém počtu ruských agentů v ČR, kteří budují vlivové sítě za pomoci vybraných novinářů, členů politických stran a lobbistů". 

Babiš vyčkává a sbírá body

Druhým bodem na pozadí zemanovské pěny dní je pak role Andreje Babiše. Fakticky nejmocnějšímu muži v zemi pozice třetího vzadu ohromně vyhovuje. Mezi Zemanem, který sice čeří vodu, ale skutečný vliv má malý, a takřka neviditelným premiérem Sobotkou mu stačí sbírat preference a připravovat se na další tah své velké hry, který přijde možná už na jaře.

Pokud bude Zeman ve svém křižáckém tažení "chatrčí proti palácům" pokračovat, tím lépe pro šéfa ANO. Zatímco se bude svobodomyslnější část společnosti vyčerpávat protesty proti hradnímu tribunovi lidu, Babiš se může mezitím prosazovat jako zodpovědný hospodář, který nemá čas na nějakou žvanírnu a slovíčkaření, protože "maká". Přihraje mu to další politické body. A také dojde k další erozi již tak notně devastované obecné důvěry v klasický model soupeření politických stran a idejí, který Babiš nesnáší a bytostně jim nedůvěřuje.

V populární sérii HBO Hra o trůny má šlechtický rod Starků v erbu heslo "Zima se blíží". Je to taková obdoba skautského "Buď připraven" - pesimistická připomínka nejisté budoucnosti. Nacházíme se v situaci, kdy hlava státu záměrně a vědomě rozděluje společnost, netají se sympatiemi k autoritářským režimům a liberálně orientovanou část obyvatelstva označuje za lumpenkavárnu.

Nacházíme se v situaci, kdy se do čela příští vlády postaví nejspíš člověk s minulostí prověřeného kádra a nejasnými vazbami na normalizační tajnou policii. Nacházíme se v situaci, kdy rozvědka regionální velmoci evidentně spolupracuje s domácími fašisty, národovci a konzervativní stalinistickou levicí. A zdá se, že významné části obyvatelstva to nevadí. Dvacet pět let od převratu se v naší zemi opět začíná hrát o to, kam budeme patřit. A pro liberální a svobodomyslné občany České republiky nejsou karty rozdány právě nejlépe. Nemusí to totiž být zima, co se blíží. Ale nová doba, ruská doba.