Když se v Číně rozjel boom domácí turistiky, přineslo to i nečekaný problém: prudce rostoucí spotřebu toaletního papíru na oblíbených turistických místech. Lidé si totiž často brali papíru víc, než potřebovali – ze strachu, že později už nebude k dispozici. Úřady a správci památek proto začali hledat způsoby, jak plýtvání omezit. A tak vznikla série technologických experimentů, které dnes přerůstají v podivuhodnou realitu.

První vlna inovací přišla v roce 2017, kdy některé toalety vybavili skenery obličeje napojenými na dávkovače papíru. Ty na základě identifikace tváře vydaly jen jeden šedesáticentimetrový proužek – a další až po devíti minutách. Nápad vyvolal údiv i smích, ale skutečně vedl k omezení nadměrného odběru. V roce 2019 systém posílila umělá inteligence, která dávkovala papír jednotlivým uživatelům po deseti minutách. Současnost už jde ještě dál: nejnovější dávkovače v čínských veřejných toaletách přehrají krátkou reklamu, a teprve poté pustí proužek papíru. Alternativou je zaplatit 0,5 jüanu (zhruba 0,07 dolaru) za každý útržek. Na sociálních sítích se šíří videa, kde lidé načítají QR kódy, sledují reklamní spot na telefonu a čekají, až dávkovač uvolní tolik potřebný papír.

zdroj: Profimedia.cz

Kuriózní řešení, nebo budoucnost marketingu?

Podle čínských médií jde pořád o ekologický experiment a snahu šetřit zdroje. Ale běžným uživatelům se vnucuje jiná otázka: co když potřebujete na toaletu a telefon nemáte, nebo vám dojde baterie? Téma vyvolalo lavinu komentářů – jedni si dělají legraci, že jde o „nejagresivnější formu reklamy v dějinách“, druzí naopak vidí smysl v šetření papíru a přivykají představě, že reklama se stává univerzální měnou. A pak je tu perspektiva ze Západu. Američtí komentátoři si všimli, že jde o dosud nevyužitý reklamní prostor – a v zemi, kde je marketing přítomný v každém koutě života, by podobné nápady nemusely zůstat jen čínskou specialitou.

Kam až nás reklamy dovedou?

Všichni jsme si zvykli, že sledujeme reklamy, abychom si pustili videa na YouTube, poslechli podcasty nebo použili bezplatné mobilní aplikace. Ale otázka zní: je v pořádku, aby nás reklamní obsah pronásledoval i na toaletě? Je to jen další logický krok v době, kdy se každý aspekt našeho života mění v trh, nebo už poslední kapka, kdy se soukromí stává luxusem? Možná právě reklama na toaletní papír ukazuje, že hranice mezi užitečnou službou a invazí do intimního prostoru je tenčí, než jsme si mysleli.