Tento strach v lidech instinktivně vyvolává odmítání všeho cizího, neznámého či nového, protože právě z těchto směrů může přijít nákaza. To se následně odráží v psychice člověka a jeho politických postojích.

Odmítání cizot a novot pak vede k podpoře autoritářských režimů, protože ty dokážou obranu před cizími a novými prvky zajistit. Není náhoda, že Adolf Hitler měl chorobný strach z bacilů a že nabídl Němcům řešení, že je zbaví všech společenských nemocí.

Když číhá nebezpečí všude

Ačkoli je svět a zejména Západ v současné době nejbezpečnějším místem k životu v historii lidstva, žijeme v éře strachu. Mimochodem, ohledně zmíněného koronaviru platí, že nikdy v historii nebyl patogen tak rychle detekován a dekódován s tím, že lék bude zřejmě vyvinut v řádech měsíců.

Bez ohledu na zvyšující se životní úroveň, prodlužující se délku života, klesající kriminalitu, pokles počtu obětí ozbrojených konfliktů a oproti době studené války relativně stabilní mezinárodně politickou situaci číhá podle politiků a médií nebezpečí všude.

Hrozí od migrantů, islamistů, teroristů, globálního oteplování, ekologických alarmistů, neomarxistické levice, extremistické pravice, liberálů, Evropské unie, Ruska, protiruských aktivistů, politických neziskovek, feminismu, transgenderismu, sudetských Němců a korupce…

Mnozí věrozvěsti strachu věští konec západní civilizace, protože útokům islámu a sebedestruktivní liberální ideologie nemá sílu se ubránit.

Člověk potřebuje stres, protože stres a obavy udržují člověka při životě. Proto je tak jednoduché vyvolávat v lidech strach. Na vyvolání strachu založili svůj úspěch například nacisté ve třicátých letech minulého století, kteří nabízeli jednoduché odpovědi na složité osobní otázky.

Není také bez významu, že ve své rétorice používali v podstatě biologické termíny a vše cizorodé označovali za parazitní.

My a naše svoboda

Autoritářští politici typu Andreje Babiše nejsou jediní, kterým atmosféra v důsledku strachu vyhovuje, protože činí lidi náchylnější k indoktrinaci a snadnější manipulaci.

Přiživují ji média, která si libují v senzačních zprávách. Přináší velké zisky i korporacím, jako jsou farmaceutické nebo pojišťovací společnosti.

Není pravdou, že by svět žádná nebezpečí neskýtal. Cílem odpovědných politiků a médií by ale mělo být oddělování reálných hrozeb od těch, které jsou uměle vytvořené, a najít rovnováhu mezi obezřetností a smělostí, abychom nebyli příliš vystrašení takovým způsobem, že by to ovlivnilo rozhodování o nás a o naší svobodě.

Na základě toho by měli lidé bojovat beze strachu pouze se skutečnými hrozbami a nikoli s těmi, jejichž existenci jim vnucují politici a některá média.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky