Vědci tvrdí, že nalezli stopy mimozemského zásahu v lidské genetice – rozsáhlé úseky genů, které se zdají být vložené do DNA, a které by mohly ovlivnit miliony lidí. Pokud by se tento objev potvrdil, mohl by zásadně změnit naše chápání lidské evoluce i samotné budoucnosti lidského druhu, uvedl hlavní autor studie doktor Max Rempel, zakladatel a ředitel nadace DNA Resonance Research Foundation.

Studie, která zatím neprošla odborným posouzením, analyzovala DNA běžných lidí i osob, které tvrdí, že byly uneseny mimozemšťany. Při zkoumání 581 kompletních rodin z projektu 1 000 Genomes Project Rempel zjistil rozsáhlé sekvence DNA u 11 rodin, které neodpovídaly žádnému z rodičů. Tyto anomálie zahrnovaly soubor 348 genetických variant, které nepocházely od rodičů, a protože se u některých osob objevily už před rokem 1990, nelze je vysvětlit moderními metodami genové úpravy, jako je CRISPR, která vznikla až v roce 2013.

Rempel upozorňuje, že jeho zjištění jsou zatím předběžná. Podle něj zatím neexistují přesvědčivé důkazy, protože je třeba pracovat s lepšími daty, jejichž získání je složité a časově náročné. Přesto věří, že lidstvo může procházet genetickou proměnou. Pokud by se výsledky potvrdily, mohlo by být možné zjistit, kteří lidé nesou mimozemskou DNA, a tedy identifikovat hybridy.

Od konspiračních teorií k vědecké spekulaci

Rempelova hypotéza se podobá teoriím, které už léta kolují mezi nadšenci do UFO a konspiračními teoretiky. Ti tvrdí, že na Zemi existují mimozemšťansko-lidské hybridy, a jako příklad uvádějí například mumie z Nazky, které údajně obsahují jak lidskou, tak mimozemskou DNA. Pokud by se Rempelovy závěry potvrdily, mohly by těmto teoriím dodat jistou míru vědecké vážnosti – ačkoliv NASA i americké ministerstvo obrany opakovaně prohlásily, že neexistují žádné důkazy o mimozemském životě.

zdroj: Profimedia.cz

Rempel zároveň analyzoval výsledky genetických testů osob, které se samy označují za unesené mimozemšťany, a zjistil, že některé rodiny vykazují genetické markery, jež neodpovídají rodičům. Přesto varuje, že komerční testy DNA založené na čipových datech nejsou dostatečně přesné, aby podobné závěry potvrdily. Prosazuje proto využití metod sekvenování nové generace nebo sekvenování celého genomu, které by mohly nabídnout mnohem detailnější obraz.

Podle Rempela by přístup k DNA rodičů a dětí, kteří se označují za unesené mimozemšťany, mohl vést k jednoznačnému určení případných mimozemských vložek. V budoucnu by takové výzkumy mohly odhalit i možnosti, že genetické zásahy poskytují lidem neobvyklé schopnosti, například telepatii.

Kontroverze, etika a další výzkum

Rempel zdůrazňuje potřebu pracovat s vysoce kvalitními, nekultivovanými genetickými daty, protože kultivace buněk může vytvářet artefakty a zkreslovat výsledky. Tvrdí, že většina veřejných databází obsahuje zastaralá data z kultivovaných buněk, a proto nemohou být použita jako důkaz. Do budoucna se chce zaměřit na získání financí a přístup k rozsáhlejším veřejným databázím.

Ačkoli je jeho práce často považována za okrajovou, Rempel tvrdí, že ji pohání skutečná vědecká zvědavost. Má doktorát z moskevského Institutu genové biologie, ale je známý tím, že se zabývá i netradičními oblastmi výzkumu, například studiem tzv. DNA rezonance, která zkoumá jemná energetická pole obklopující lidské tělo.

Skeptici však varují před unáhlenými závěry. Autor knihy Portréty mimozemských setkání znovu navštívené, Nigel Watson, upozorňuje, že únosy mimozemšťany mohou mít různé pozemské příčiny – od psychologických po neurologické. Podle něj je třeba tyto příběhy důkladně ověřit, než se začnou spojovat s genetikou. Dodává také, že podobné anomálie mohou být výsledkem technických chyb nebo dosud neznámých biologických mechanismů. Přesto se Watson i Rempel shodují, že další genetický výzkum dobrovolníků, kteří tvrdí, že byli uneseni, by mohl přinést zásadní poznatky. Watson dokonce uvedl, že pokud by se podobné nálezy potvrdily, šlo by o objev srovnatelný s nalezením létajícího talíře.

Rempel zároveň upozorňuje, že pokud by se skutečně potvrdilo, že část lidské populace nese mimozemské vložky v DNA, mělo by to zásadní důsledky nejen pro vědu, ale i pro etiku a společnost. Podle něj by bylo nutné zvažovat, jak chránit práva těchto lidí a jak naložit s jejich případnými odlišnostmi. V závěru dodává, že klíčové je porozumět tomu, zda by případná mimozemská hybridizace mohla lidstvu prospět – nebo naopak představovat riziko pro budoucnost celé planety.