Devítinásobná Zlatá slavice Hana Zagorová byla v 80. letech na pěvěckém vrcholu. Jako jedna z mála navíc dostala povolení vystupovat i v západní Evropě a na písně jako  "Studánko stříbrná", "Diskohrátky", "Maluj zase obrázky", "Mimořádná linka" či "Biograf láska" si každý jistě vzpomene i po letech. I po revoluci byla oblíbená, ale těsně před ní se z ničeho nic odmlčela. Důvod této odmlky vás možná překvapí, nebyl totiž dobrovolný – režim na ni uvalil zákaz vystupování.

Politika ji nezajímala

Hana Zagorová se příliš politicky neangažovala a chvílemi ji nedělalo problém se přizpůsobit a říct, co bylo potřeba říct, aby měla svatý klid. Dokonce podepsala Antichartu, tedy komunistický pamflet odsuzující Chartu 77, a dostala za to v roce 1983 titul zasloužilé umělkyně. O několik let později ale také podepsala petici Několik vět a byl oheň na střeše.

Že Zagorová petici podepsala, přišlo jako docela velké překvapení. Ona sama přitom jen tvrdí, že v textu zkrátka nenašla nic, s čím by nesouhlasila, a podepsal by prý každý slušný člověk – petice nevolala po revoluci, jen prosazovala základní lidská práva a svobody. Podpis se ale pohlavárům i tak nezamlouval ani za mák.

Hana Zagorová pravidelně chodila do Divadla Sklep, kde ji během přestávky při představení oslovil režisér a producent Ondřej Trojan s textem petice a prosbou o podpis. Zpěvačka si všechno přečetla a ještě během představení se rozmyslela, že podepíše. Jak si usmyslela, tak učinila a skutečnost se brzy rozkřikla na veřejnost.

Podpis Hany Zagorové pod peticí Několik vět byl v té době považován za odvážný čin. Její rozhodnutí dokonce inspirovalo další umělce i obyčejné lidi, aby svůj podpis připojili také. Do revoluce chybělo jen několik měsíců, ale to samozřejmě v té době ještě nikdo nemohl tušit a obavy z odplaty režimu proto nešlo ignorovat.

Tvrdé následky

Represi ostatně velmi brzy pocítila i samotná Hana Zagorová. Estébáci ji odtáhli na výslech, kde se dozvěděla, že už nesmí vystupovat. Přestala dostávat nabídky na koncerty, již domluvená vystoupení se najednou rušila a písně Zagorové z ničeho nic nesměly ani do rozhlasu. K tomu se přidaly výhrůžky, nátlak a dlouhé výslechy na nechvalně známé policejní stanici v Bartolomějské ulici v Praze. Slyšela přesně to, co by jeden od komunistů čekal: „Odvolej to, nebo z tebe uděláme druhou Kubišovou. Do roka o tobě nikdo neuslyší!“

Kromě tlaku ze strany režimu se musela Hana Zagorová vypořádat i s přístupem některých kolegů a přátel, kteří ji taktéž přesvědčovali, aby podpis odvolala. Navíc se rozvedla s tehdejším manželem Vlastimilem Harapesem. Zlomit se ale nenechala a podpis nikdy neodvolala.

Petici Několik vět podepsalo přibližně čtyřicet tisíc lidí, mezi nimiž byli jak slavní umělci, tak obyčejní občané. Ne všichni ale našli dostatek odvahy připojit svůj podpis. Patřil mezi ně mimochodem i legendární Karel Gott, který na žádost o podpis reagoval: „Víte, co se děje s Hankou Zagorovou, to opravdu nejde.“

Hana Zagorová se svým podpisem petice Několik vět zapsala do historie nejen jako skvělá zpěvačka, ale také jako odvážná žena, která se postavila za své přesvědčení, i když tím riskovala mnohé.