Soud tak vyhověl návrhu skupiny 17 senátorů, kterým se zabýval čtyři roky. Bezdoplatkové zóny podle Ústavního soudu zasahovaly do práva na zajištění základních životních podmínek v oblasti bydlení a nerozlišovaly mezi původci a „oběťmi“ problémů. Nález vstoupí v platnost dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Obce nyní budou muset hledat jiné způsoby boje proti sociálně nežádoucím jevům.

Právní úprava bezdoplatkových zón byla ústavně nepřijatelná. „Nedovoluje individualizované rozlišení mezi skutečnými původci sociálně nežádoucích jevů (spojovanými s tzv. sociální turistikou), jejichž koncentraci mají napadená ustanovení předcházet, a ostatní, s obcí spojenou populací, nacházející se v postavení oběti těchto jevů,“ řekl při vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Jiří Zemánek.

Desítky měst v Česku viděly v bezdoplatkových zónách jednu z mála možností, jak se bránit přílivu lidí, kteří žijí ze sociálních dávek a často bydlí v nájemním bydlení, kde výše nájemného neodpovídá kvalitě bytu a peníze z doplatku končí u majitelů bytů či ubytoven.

Senátorka Renata Chmelová z klubu KDU-ČSL dnešní nález přivítala. Bezdoplatkové zóny ve stovce měst a obcí podle ní nepřinášely efekt. „Radikální zlepšení nepřinesl, úbytek sociálně vyloučených lokalit se neprokázal,“ řekla Chmelová.

Zákon bezdoplatkovým zónám říká „oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“. Samosprávy mohly podle dosavadního znění zákona požádat pověřený obecní úřad o vydání opatření obecné povahy, kterým zónu zřídí. Zákon dále stanovoval, že nárok na doplatek na bydlení nevznikne, nachází-li se byt nebo jiný obytný prostor v dané oblasti. Omezení se týkalo jen nových nájemníků, nikoliv těch, kteří měli smlouvy z dřívějška.

Podle Zemánka musí obce nyní opatření, jimiž zavedly bezdoplatkové zóny, zrušit, jinak se ocitnou v rozporu s nálezem ÚS. Zóny ztratily oporu v zákoně. Nárok na zpětné získání nepřiznaného doplatku na bydlení podle Zemánka nevzniká. Délku rozhodování ÚS zdůvodnil Zemánek tím, že soudci chtěli důkladně „zmapovat terén“ a vyčkat, jak budou obce novou zákonnou možnost využívat. Nakonec padlo jednomyslné rozhodnutí.

Podle senátorů byl zákon útokem na lidskou důstojnost, porušoval princip rovnosti, byl v rozporu se svobodou pohybu a pobytu, zasahoval do svobody podnikání a neplnil deklarovaný účel. V podstatě odpíral doplatek na bydlení některým lidem, kteří jinak splňují podmínky pro jeho přiznání a pomoc potřebují.

ÚS podle nálezu chápe pocity lidí, kteří „nemají zastání“ při řešení problémů sociálně vyloučených lokalit. K věci ale nelze přistupovat na úkor perspektivy sociální emancipace a sociálního smíru v obci, klíčová je průběžná a cílená sociální práce, plyne z dnešního rozhodnutí. Podle senátorky Chmelové by se řešením mohl stát zákon o sociálním bydlení.