Ještě před dvěma týdny nikdo o The Velvet Sundown neslyšel. Dnes mají přes 900 000 měsíčních posluchačů na Spotify, chystají třetí album a jejich nejpopulárnější skladba „Dust on the Wind“ má přes půl milionu přehrání. Objevují se v populárních playlistech jako „Vietnam War Music“ nebo „Good Mornings – Happily Positive Music to Start The Day“. Jenže tohle není příběh o zázračném startu nové kapely. Je to příběh o umělé inteligenci, marketingu a o tom, kam se posouvá samotná podstata hudebního umění.

Kapela se zjevila doslova z ničeho. Instagramový účet založený teprve před pár týdny, členové jako Gabe Farrow, Lennie West, Milo Rains nebo Orion „Rio“ Del Mar neexistují mimo online svět. Fotografie vypadají jako výtvory AI, informace o kapele se nedají ověřit. A přesto (nebo právě proto) získali obrovskou pozornost. A když se začalo spekulovat, odkud se berou jejich skladby, sami autoři projektu přiznali, že The Velvet Sundown je výtvorem umělé inteligence.

„Tohle není trik – je to zrcadlo“

Tak zní jedno z hesel, které najdete v popisu kapely na Spotify. Celý projekt je podle něj „syntetický hudební projekt vedený lidskou kreativní vizí a vytvořený, nazpívaný a vizuálně ztvárněný s podporou umělé inteligence.“ Skladby, hlasy i texty jsou generované pomocí nástrojů AI, a jakákoli podobnost se skutečností je prý čistě náhodná. „Ne tak docela člověk. Ne tak docela stroj. The Velvet Sundown existuje někde mezi tím.“

V červnu kapela explodovala na scéně. Média, fascinovaná záhadným úspěchem, se snažila zjistit, kdo za tím stojí. Do situace dokonce zasáhl i falešný mluvčí – podvodník vystupující jako Andrew Frelon, který se vydával za zástupce kapely a mluvil i s Rolling Stone. Později přiznal, že šlo o vědomý experiment na otestování důvěřivosti médií. Glenn McDonald, bývalý „datový alchymista“ Spotify, tvrdí, že za virálním úspěchem je spíš algoritmická logika než náhoda. Spotify podle něj dnes umožňuje platby za zvýhodněné umístění v playlistech a zároveň se stále víc spoléhá na algoritmy, které doporučují hudbu podle zvukových vlastností – nikoli podle lidského vkusu nebo kurátorství.

Co vlastně znamená „autorství“ v době strojů?

Projekt The Velvet Sundown není první svého druhu a rozhodně nebude poslední. Stále častěji se objevují písně, obrazy i celé filmy, které vznikly za asistence nebo kompletně pomocí umělé inteligence. Vznikají otázky: Je výsledek méně hodnotný, když ho nevytvořil člověk? Kdo je autorem – programátor, AI model, nebo ten, kdo zadal instrukce? U hudby to může být ještě složitější. Pokud skladba vyvolá emoce, rezonuje s publikem a stane se hitem, záleží na tom, že vznikla z kódu místo z kytary? Nebo je právě to nebezpečné – že AI začne chrlit obsah tak přesně cílený, až zcela obejde lidskou kreativitu?

V oblasti filmu je trend podobný. Už teď existují krátké snímky kompletně vytvořené pomocí AI nástrojů – od scénáře po obraz. Co se stane, až bude možné vygenerovat celý celovečerní film na základě několika slovních pokynů? Možná se díváme na začátek nové éry – ale není vůbec jisté, jestli to bude éra tvůrčí svobody, nebo éra generické prázdnoty. Hudba jako The Velvet Sundown vyvolává obdiv i obavy. A právě to z ní dělá fenomén hodný pozornosti.