Před 20 lety Wen Ťün-chung k sobě vzala malého pekinéze opuštěného na ulici ve městě Čchung-čching na jihozápadě Číny. Od té doby nedělá nic jiného, než že vyhledává ztracené psy a poskytuje jim útulek a ochranu před poraněním či smrtí pod koly aut a před řeznickým nožem.

"O tyto psy je důležité se postarat," tvrdí čilá důchodkyně. "Země není jen pro lidi, patří také zvířatům," dodává.

Mít domácí zvíře bylo kdysi v Číně považované za buržoazní přežitek a komunistický režim to zakazoval. V posledních dvaceti letech se ale hodně změnilo a miliony Číňanů si dnes obstarávají čtyřnohého přítele. Často jej pak ale nechají na ulici, poznamenává agentura AFP.

Země nemá zákon na ochranu zvířat, a tak tam jsou desítky milionů potulných psů a koček, uvádí sdružení AnimalAsia. Zvířata bývají jen zřídka sterilizována, jejich počty rostou a útulky bývají přeplněné.

Paní Wen nalézá před svými dveřmi pravidelně nové nájemníky a každý den jí někdo volá, aby pomohla. Kromě 1300 psů poskytuje útočiště asi stovce koček, čtyřem koňům, králíkům a ptákům.

Někteří psi se volně procházejí po pozemku i v domě, ale většina je zavřena v kotcích, velcí psi venku a malí v domě, aby se zabránilo rvačkám.

Wen Ťün-chung se svými hafany | zdroj: Profimedia

"Někteří lidé si myslí, že jsem blázen," připouští paní Wen. Den pro ni začíná ve čtyři hodiny ráno, kdy je třeba vynést 20 až 30 pytlů exkrementů. Následuje snídaně: paní Wen připravuje 500 kilogramů potravy, kterou sama vaří v obrovském hrnci.

Každá místnost v jejím patrovém domku je plná kotců, které jsou postaveny na sobě. Paní Wen se už musela několikrát kvůli stížnostem sousedů přestěhovat.

Prodej předchozího bytu jí umožňuje činnost financovat. Na péči o zvířata věnuje i svůj důchod a vzala si půjčku, protože vyčerpala úspory. Od chvíle, kdy se stala známou na sociálních sítích, dostává paní Wen také dary. Doufá, že to přiláká lidi, aby si vzali domů některé zvíře, ale stále je více těch zvířat, která přicházejí, než těch, která si lidé vezmou.

Činnost paní Wen ale vyvolává i odmítavé reakce. "Být zavřený v malé kleci je horší než být na ulici," míní jeden z kritiků.

Paní Wen má k ruce šest zaměstnanců, kteří spí ve stejné místnosti naplněné pytli se žrádlem pro zvířata. "Mám rád psy, i když mě koušou," říká jeden z nich a ukazuje ruce plné jizev.

Paní Wen sice zvířata miluje, ale péče o takové množství je pro ni každodenním bojem. "Je to opravdu těžké. Psů je stále více a místa stále méně," stěžuje si.