Slánského manželka Josefa byla v roce 1952 po zatčení svého manžela několik měsíců vyslýchána v ruzyňské věznici. Jejího syna Rudolfa, disidenta, stát bezdůvodně krátce zadržel o 20 let později.

Někdejší generální tajemník Ústředního výboru KSČ, náměstek předsedy vlády a osobní přítel prezidenta Klementa Gottwalda Slánský si vyslechl trest smrti v politickém procesu s údajným protistátním spikleneckým centrem. Rozsudek byl vykonán v prosinci 1952 několik dní po jeho vyhlášení. Po 11 letech byl verdikt zrušen.

"Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že přinejmenším od 1. března do 30. dubna 1952 byla Josefa Slánská zbavena osobní svobody ve vazební věznici Praha-Ruzyně v souvislosti s procesem s jejím manželem, který byl typickým komunistickým monstrprocesem," uvedl předseda senátu pražského městského soudu Michal Roubíček.

S časovým vymezením toho, kdy přesně Slánská pobývala v ruzyňské věznici, měl soud problém. Její vazební spis se v archivech nezachoval, takže jediným přímým zdrojem byly její vzpomínky v knize Zpráva o mém muži. Tam vymezovala dobu svého uvěznění na leden až duben, respektive květen 1952.

U Rudolfa Slánského mladšího byla situace jasnější - stát ho podle archivních záznamů zbavil osobní svobody 31. ledna 1972 a provedl u něj domovní prohlídku, a to v souvislosti s údajnou blíže nespecifikovanou protistátní činností. Nevznesl proti němu žádné obvinění a propustil ho 2. února 1972.

Pražský městský soud bude v odděleném řízení řešit také internaci Slánského rodiny. Josefu, sedmnáctiletého Rudolfa a tříletou Martu držela po zatčení Slánského Státní bezpečnost v objektu Veselíkov a později je odeslala na Bruntálsko, kde Josefa se synem pracovali v továrně. Do Prahy se rodina směla vrátit až po několika letech a i nadále byla pod dozorem StB. Slánského manželka zemřela v roce 1995, její syn - disident a signatář Charty 77 - v roce 2006.