Otázka jakékoli nerovnosti tíží lidi zřejmě od nepaměti. Asi nejpalčivěji se přitom promítá napříč věky v oblasti bohatství a chudoby. Jak se zdá, ani nyní nemůže zůstávat stranou, poněvadž poměr chudých a bohatých na planetě se povážlivě houpe. Chudých přibývá, bohatých ubývá. Ovšem majetky současných bohatých dosahují astronomických hodnot.

Šance chudých, že by se někdy vlastními silami dopracovali k bohatství, jsou rok od roku nižší. To ovšem může být jádrem problému, který zasáhne celý svět. Sociolog Libor Prudký na téma nerovnosti ParlamentnímListům.cz vysvětlil, že nutné je nezbytně to, aby v našem současném civilizačním a kulturním prostředí byla možnost výběru.

"Musíme vědět, jak vybírat, a to znamená, že musíme s tím být také obeznámeni. Umět rozpoznat varianty. Také je nutná rovnost přístupu. Jestli někdo má stranickou legitimaci, je žena, muž nebo Rom, to by mělo být jedno. Nejde o rovnost tak, že bychom měli být všichni stejní, vůbec ne. Jde o rovnost mezi mnou a přístupem k šancím. Nesmí mezi tím být jiná překážka než moje vlastní nedovednost. Když to tak je a já něco vyberu, pak si za to též můžu. Princip odpovědnosti jako součást svobody! Když si z těch šancí vyberu jednu, tak ji též musím vrátit, abych nesnižoval možnosti výběru pro ostatní. A to je zase princip solidarity. To vše se prolíná i do problematiky hledání řešení chudoby a bezdomovectví," řekl Prudký. Jenomže do jaké míry si může člověk – pokud se narodí do chudé rodiny, případně i chudé země, vybírat?

"Vše neustále podléhá změnám. Pohyb však ve 20. století nabral nesmírně na obrátkách a hrozí nám, že nás nakonec změny převálcují. Z monarchií se staly demokracie, vznikly odbory a vyjednaly pro  stoupající počty zaměstnanců lepší pracovní podmínky. Tam, kde dříve byla jen hrstka extrémně bohatých aristokratů a velký počet pracujících otroků, vznikla neustále se rozmáhající střední vrstva. Čím dál více lidí si mohlo dovolit více věcí a touha po hmotných statcích se stala hybnou silou doby. Časem však začala tato střední vrstva v západním světě slábnout a opět přibylo chudých,“ všímá si známý autor bestsellerů Michael Morris. A upozorňuje na jednu podstatnou věc: „Pokud se nic nezmění, během krátké doby budeme po hospodářské stránce a životní úrovni tam, kde jsme byli před sto lety. Evropská unie a euro rozdělily Evropu a lidem přinesly novou bídu. Musíme začít myslet jinak a ne se hnát poblázněně za modlami, které nás směřují do propasti," uvádí Morris ve své knize A jde se na to (navazuje na světový bestseller Co nesmíte vědět).

Chudí a bohatí – to může být též souboj mezi vzdělanými a analfabety

Nůžky mezi chudými a bohatými se tak stále více rozevírají. Počty miliardářů rostou, stoupá i počet těch, kteří trpí bídou a hladem – a to nejen v exotických zemích, ale i ve střední Evropě či USA. "Vzdělání je pro chudinu stále hůř dosažitelné, pro bohaté naproti tomu snadněji. Jen v Německu bylo v roce 2011 evidováno 7,5 milionu analfabetů. To znamená, že 14,5 procenta práceschopného obyvatelstva neumí číst a psát! V Evropě byla v roce 2012 zhruba třetina mladých lidí nezaměstnaná, a co hůř, bez velké naděje na změnu. To, čeho dosáhli naši prarodiče, bylo v posledních třech desetiletích tajně zničeno vládnoucí třídou, jež vlastní všechny velké globální koncerny. A i když nám povídají o rozkvětu, demokracii a rovnosti příležitostí, už dlouho se ve skutečnosti nacházíme v diktatuře velkokapitálu," poukazuje Michael Morris na problémy, které jsou spojeny s nerovností.

Běžně se přitom dnes už ví, že v bohatých společnostech mají chudí lidé kratší život a trpí téměř všemi společenskými problémy. Velká nerovnost ve výši příjmů se také považuje za něco, co společnost narušuje a rozděluje. Kniha The Spirit Level, která vychází ze třicetiletého výzkumu nerovnosti, popisuje, že společnosti s vyšší mírou nerovnosti jsou přitom nakonec špatné pro téměř každého svého člena. A je jedno, zda bohatého či chudého.

On totiž téměř každý společenský problém současné civilizace – třeba špatné zdraví, nedostatek společenského soužití, násilí, drogy, obezita, duševní poruchy, vysoká vězeňská populace – se mnohem pravděpodobněji projeví v celé společnosti. A nejvíce tam, kde panuje větší míra nerovnosti.

Bohatství není zárukou štěstí

Kniha The Spirit Level proto dále konstatuje, že pro zdraví společnosti a jejích členů není důležité, jak je společnost bohatá, nýbrž jak je toto bohatství ve společnosti rozděleno.

A tak bohaté země s vysokou mírou nerovnosti (velkým rozdílem mezi bohatými a chudými, např. USA, Velká Británie) mají v celé populaci mnohem horší zdravotní ukazatele a zvýšený výskyt společenských problémů. Zatímco naopak země jako Norsko nebo Japonsko, kde je nerovnost mezi lidmi nižší, vykazují mnohem nižší míru sociálních problémů.

V knize The Spirit Level se lze ale k této problematice dočíst třeba to, že napříč celou populací je míra duševních poruch pětkrát vyšší ve společnostech, kde panuje největší rozdílnost a nerovnost mezi lidmi. A také – ve více nerovných společnostech mají lidé prý dokonce až pětkrát větší pravděpodobnost, že skončí ve vězení, k tomu šestkrát větší pravděpodobnost klinické obezity. I touha zabíjet je několikanásobně vyšší.

Důsledky chudoby dopadají nakonec i na bohaté

Proč tomu tak je? Tím se vracíme na počátek textu. Důsledky nerovnosti se prostě neomezují jen na lidi, kteří jsou nejbohatší. Naopak dopadají na naprostou většinu celé populace.

I když se tedy předpokládá, že bohatství je dobré samo o sobě i bez ohledu na to, jak je rozdělováno – realita je jiná. Podle rostoucího množství dat vyplývá, zdá se, že nerovnost – nejen rozdíl mezi komfortem a nedostatkem, ale už jen nerovnost sama o sobě – hlubokým a systematickým způsobem škodí zdraví. I proto konstatoval před nedávnem spisovatel Richard G. Wilkinson, který je jedním z hlavních interpretů výzkumu nerovnosti ve světě, docela otevřeně: "Nerovnost zabíjí."

Po celém světě se tak podle Wilkinsona potvrzují údaje, že nerovné společnosti jsou nezdravé společnosti.

Stačí je porovnat s několika konkrétními údaji. Třeba že Řekové jsou prý zdravější než Američané, i když je průměrný příjem v Americe více než dvakrát větší než v Řecku. "Státy, v nichž vládne větší nerovnost mezi bohatými a chudými, mají vyšší úmrtnost, dokonce i po odečtení faktorů, jako jsou absolutní chudoba, rasa či kouření. V rozvinutých zemích je úmrtnost v nejnižších vrstvách společnosti dvakrát až čtyřikrát vyšší než na vrcholku společenské pyramidy," konstatuje Richard G. Wilkinson ve svých textech zaměřených na nerovnost mezi lidmi v současné civilizaci.

A dává příklad. "Představte si dva lidi, jeden žije v bohaté čtvrti a druhý v chudé čtvrti, oba mají obdobně velký kruh přátel. Člověk, který žije v chudé čtvrti, zažije dvakrát až čtyřikrát více úmrtí mezi svými přáteli než člověk, který žije v bohaté čtvrti."

Lidé "dole" umírají dříve

Jak dodává, procento úmrtnosti přitom může být vysoké, i když ti, kdo jsou na spodku pyramidy, nejsou dokonce v žádném případě chudí.

"Studie 17 tisíc státních zaměstnanců britské vlády zjistila, že úmrtnost mezi úředníky nízkých hodností je třikrát vyšší než mezi vedoucími oddělení. Úmrtnost na srdeční choroby byla čtyřikrát vyšší na spodních žebříčcích hierarchie. Jen asi čtvrtina těchto případů se dala připsat nezdravému chování, například kouření. Jiným vysvětlením může být, že špatné zdraví je překážkou při povyšování, zatímco ti, kteří se mají dostat na vrcholek pyramidy, musejí být zdraví a energičtí. Ale z analýzy vyplývá, že to je všechno jen vedlejší faktor. V kostce: vysoká úmrtnost na spodních příčkách pyramidy vyplývá ze samotné existence hierarchie," domnívá se Wilkinson.

Podle něj je tak pochopitelné, že stav vyvolává novou ideologickou vizi. Ta je však kombinací něčeho neočekávaného s tím, co známe. "Vracíme se do světa, který kdysi líčila levice. Chudí skutečně platí cenu za luxus, jemuž se těší bohatí. Ano, nerovnost se rovná útlaku," uvedl též tento spisovatel. 

zdroj: Parlamentnilisty.cz