Oblíbená herečka a influencerka strávila půlrok v britské metropoli. Domů se těšila, ale některé věci by si přivezla s sebou, kdyby mohla.

Výdělky zaměstnanců jsou proti roku 1989 v průměru čtrnáctkrát vyšší, zatímco ceny stouply sedminásobně. Životní úroveň se tak v Česku od sametové revoluce zdvojnásobila. Produktivita země přepočtená na obyvatele ale dosud nedosáhla úrovně Německa.

Evropané chudnou, což je nová realita, kterou nezažili desítky let. Příčin je řada: Od stárnoucí populace a nevýrazného růstu produktivity, přes nárůst cen energií a inflace až po rány posledních let, jako je pandemie, masová migrace a válka na Ukrajině. Vlády na tento vývoj nejsou schopné účinně reagovat.

Celosvětová míra nezaměstnanosti se v loňském roce snížila na 5,0 procenta z předloňských 5,1 procenta. Vrátila se tak na úroveň, na které se naposledy nacházela před globální finanční krizí před 10 lety. Snižuje se ale i kvalita pracovních míst. Ve své zprávě to ve středu uvedla Mezinárodní organizace práce (MOP), která je specializovanou agenturou OSN.

Se svým příjmem vychází snadno 54 procent českých domácností. Je to nejvyšší podíl od začátku měření v roce 2002. Naopak nejnižší je podíl domácností, které se za posledních 12 měsíců ocitly ve velmi obtížné finanční situaci, a rovněž těch, které se považují za chudé. Vyplývá to z říjnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

V Česku bylo v loňském roce zhruba 970 tisíc obyvatel pod hranicí příjmové chudoby. Oproti roku 2016 je to o 50 tisíc méně, vyplývá to z výsledků průzkumu životních podmínek Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zlepšení české životní úrovně potvrdil i úbytek lidí, kteří trpí materiálním nedostatkem. Z předchozího půl milionu jejich počet klesl na téměř 390 tisíc.

Podle výzkumu Naše společnost, který provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění, vnímají Češi svou životní úroveň jako dobrou. Oproti roku 2013 se jedná o poměrně vysoký vzestup. Úměrně s tím také lidé více investují. Do podílových fondů vložili od začátku roku o 12 % více peněz.

Roční experiment v islandském Reykjavíku ukázal, že zkrácení pracovního týdne o pár hodin má na zaměstnance blahodárný vliv a ekonomice zřejmě neublíží. Na celostátní úrovni to ale žádná země jen tak riskovat nebude.