„Vše to, co se odehrává před našima očima, včetně mediálního diskurzu a právních analýz, je bohužel popsáno, analyzováno, srovnáváno v odborné literatuře pod termínem „systémová korupce“, kdy korupčně ovlivněné jednání, rozhodování, myšlení a chování ovlivňuje fungování celého politického systému,“ píše na svém blogu Vladimíra Dvořáková.

Korupce se podle ní dá někdy definovat snadno. „Nejjednodušší definice charakterizují korupční chování jako takové, které upřednostňuje osobní zájem před zájmem, který má dotyčný hájit,“ vysvětluje. A přesně to se prý stalo u Marka Šnajdra, Ivana Fuksy a Petra Tluchoře.

„Co všechno ale lze zahrnout pod korupční chování? Zdaleka nejde jen o peněžní úplatek, ať již jsou peníze v obálce, v krabici na víno, či putují přes nejrůznější účty či se proměňují v anonymní akcie. Korupce může mít podobu získání „trafiky“, poskytnutí protislužby, […] ale třeba i to, že v zájmu zachování svého zaměstnání na něčí příkaz jednám proti zájmu veřejnosti,“ poukazuje na aktuální případ.

„Pokud tedy nějací poslanci rezignovali na mandát a hlavním důvodem jejich rezignace byl příslib získání určitého vlivného postavení, či pokud dokonce takoví poslanci, v situaci, kdy ztratili vliv ve straně a byli si vědomi malé šance na další politickou kariéru, využili situaci vlády a vydírali ji s cílem zabezpečit si vlivové postavení i do budoucna, jde jednoznačně o případ politické korupce. Jejich osobní zájem byl upřednostněn proti zájmu veřejnosti,“ dodává Dvořáková.

„Veřejnosti se předkládá, že politický kompromis je totéž jako politická korupce. Pravdou je naprostý opak – tam, kde je politická korupce, tak je malý prostor pro politický kompromis,“ uzavírá.