Oceánská hadální zóna je místo, které zní spíš jako z jiného světa než z naší planety. Vládne tu věčná tma, teplota se pohybuje těsně nad bodem mrazu a tlak je tak obrovský, že by v okamžiku rozdrtil i ocelovou nádobu. Přesto právě v těchto nelidských podmínkách, v hloubkách, kam se nikdy nedostane sluneční paprsek, žije nečekaně rozmanitý život. A nyní vědci objevili tvora, který tuto temnotu ovládl jako skutečný predátor – korýše s názvem Dulcibella camanchaca.

Na první pohled vypadá jako něco, co by se mohlo objevit v hororu nebo sci-fi filmu. Jeho průsvitné tělo připomíná ducha, dlouhé končetiny působí hrozivě a způsob, jakým loví, by mohl konkurovat samotnému Vetřelci. Pomocí silných dravých paží zachytává menší korýše a doslova je svírá, dokud se nepřestanou hýbat. Každé jídlo je zde otázkou přežití – v prostředí, kde je potravy zoufale málo, se stává každý úlovek otázkou života a smrti. Dulcibella dorůstá délky necelých čtyř centimetrů, ale v poměru ke své velikosti je nesmírně silná a odolná. Dokáže přežít tlak až 800krát vyšší, než jaký panuje na hladině oceánu.

Zrozen v propasti Atacamského příkopu

Atacamský, známý také jako Peruánsko-chilský příkop, je jednou z nejhlubších ran v zemské kůře. Táhne se více než šest tisíc kilometrů podél pobřeží Jižní Ameriky a v nejhlubším místě se noří přes osm tisíc metrů pod hladinu moře. V těchto temných hlubinách, tisíce kilometrů od jakéhokoli světla a tepla, probíhá drama, které vědci teprve začínají chápat.

Právě zde, poblíž severního pobřeží Chile, podnikl tým vědců z Woods Hole Oceanographic Institution (WHOI) a Instituto Milenio de Oceanografía (IMO) mimořádnou expedici. Na palubě výzkumné lodi R/V Abate Molina, kterou Chile získala v devadesátých letech od japonské vlády, probíhala mise nazvaná Integrated Deep-Ocean Observing System (IDOOS). Cílem bylo prozkoumat život v nejhlubších částech příkopu a zjistit, jaké organismy dokážou přežít tam, kde by člověk neunesl ani tlak jediného okamžiku.

Sběr vzorků v příkopu Atacamazdroj: Profimedia.cz

K dosažení mořského dna použili badatelé tzv. lander – samostatnou, bezkabelovou platformu, která se pomalu spouští do hlubin a nese s sebou vědecké vybavení, kamery a pasti s návnadou. V jedné z těchto pastí se chytilo čtyři exempláře neznámého korýše. Když byli vyneseni zpět na palubu, vědci okamžitě poznali, že drží v rukou něco mimořádného. Vzorky byly okamžitě zmrazeny a později podrobeny detailnímu zkoumání v laboratořích Universidad de Concepción.

Výsledky analýz otřásly vědeckým světem. DNA i morfologie potvrdily, že nejde pouze o nový druh, ale dokonce o zcela nový rod. Takové objevy se nestávají často – znamenají, že vědci našli tvora, který se evolučně vydal vlastní cestou, odlišnou od všeho, co dosud známe. Atacamský příkop se tak znovu ukázal jako mimořádné místo, kde příroda tvoří podle vlastních, dosud nepochopených pravidel.

Tajemství života v nejdrsnějším prostředí planety

Hadální zóna, která začíná v hloubkách kolem šesti tisíc metrů, patří k nejméně prozkoumaným částem oceánu. Vědci ji dlouho považovali za téměř neobyvatelnou, ale každý nový objev ukazuje, že život se přizpůsobí i tam, kde by ho nikdo nečekal. Dulcibella camanchaca je důkazem, že i v naprosté tmě může vzniknout komplexní predátor s vyspělým chováním a specializovanou anatomií.

Její tělo je přizpůsobeno extrémním podmínkám: silný krunýř odolává drtivému tlaku, končetiny mají obrovskou sílu a smyslové orgány dokážou zachytit i ten nejmenší pohyb ve vodě. V takovém prostředí je nutné být dokonalým lovcem – protože neúspěch znamená smrt hladem. Dulcibella ale není sama. Atacamský příkop hostí celou řadu jedinečných druhů, které se vyvinuly v izolaci, daleko od jiných mořských systémů. Žijí zde ryby, korýši i mikroorganismy, které nenajdeme nikde jinde na světě. Společně tvoří ekosystém, který nám může prozradit mnohé o hranicích života na Zemi – a možná i o tom, jak by mohl existovat život jinde ve vesmíru.

Doktorka Johanna Weston z WHOI, hlavní autorka studie, vysvětluje, že jméno Dulcibella camanchaca odkazuje na „temnotu“ v jazycích národů z andské oblasti – symboliku, která dokonale vystihuje prostředí, z něhož tento predátor pochází. Spoluautorka studie Carolina González z chilského IMO dodává, že objev zdůrazňuje nutnost pokračovat v průzkumu hlubokého oceánu, zejména v chilských vodách, které stále skrývají nespočet neznámých forem života.

S každým novým pokrokem v technologii, s každým novým ponorem, se rozšiřuje hranice našeho poznání. Možná brzy objevíme další tvory, kteří přežívají v absolutní temnotě, pod tlakem, který by žádný jiný život nezvládl. A kdo ví – třeba právě tito tvorové z temnoty nám jednou napoví, jak může vypadat život v oceánech jiných světů.