Autor je komentátor sportovní stanice NOVA Sport

Sport je o rekordech, lidé si pamatují jen vítěze. Na to, aby se už ve svých 22 letech zapsala do historie olympiád, nesmí zklamat v tom pro ní možná jednodušším klání… Je to olympijský příběh, který hltá celý svět.

V Česku se řešilo, jestli komentátorka vítěznou jízdu příliš nekritizovala. No jasně, měla na to právo. Ester jela bez respektu, dělala chyby a sama to přiznala. Jenže její soupeřky chybovaly ještě víc. Hotovo. Vyhrála. O setinu sekundy. Klika jak od stodoly. Ale krásná klika a zlatá k tomu, prostě olympijský příběh jak má být!

Ester to zvládla jako profík. Jako holka, která má instinkt na správné řešení. A vlastně nejen na svahu vyhrála. Po závodě následovala tiskovka a tam šokovala ještě jednou. Málokdo by si dovolil nesundat brýle. Ona ano. A jak bezelstně a přitom provokativně to všem vysvětlila…

Ledecká jako "projekt" rodičů

To je ale právě ona síla osobnosti dnes už zlaté medailistky. Tak nějak tu vlastnost prosadit se a nebát se dostala do genů od svých rodičů. Táta Janek prorazil ve světě šoubyznysu, máma Zuzka zase měla v sobě sportovní nadání a jako krasobruslařka věděla, co je trénink, dřina a co vede k úspěchu. Děda byl frajer hokejista a vítězný typ. Koneckonců když se podíváte na bratra Ester, to je taky originál.

Ester Ledecká není dítě z normální rodiny. To, že lidé v Česku oslavovali její zlato na lyžích, vlastně není až tak zásluhou Česka samotného. Za tu radost vděčí fandové právě těm výjimečným lidem, kteří Ester vychovali a finančně ji dotovali. Ledečtí už na začátku pochopili, že žádat sportovní prostředí o peníze na výchovu jejich dcery by stálo spíš zbytečnou energii a tak Ester dotovali sami.

Ne každý rodič dokáže do svého dítka investovat tři miliony korun, o kterých Janek Ledecký v jednom z rozhovorů mluvil. Ne každý rodič má o práci dcery jasno tak, jako máma Zuzka. Měli štěstí, že tenhle "projekt", kdy sponzorem byl úspěšný táta, a patronkou a šéfem týmu máma, vyšel.

Koneckonců tenhle model není v Česku první ani poslední. První trochu nečekané zlato už je doma a Ester už je zase ve své bublině. Uzavřela se před médii, má přesný plán, jak uspět i na snowboardovém svahu. I když by jí to možná lákalo, lidé okolo ní rozhodli, že závod v lyžařském sjezdu, kam jí po triumfu v super-G už tahali, je prostě mimo plán. Vrátit se na prkno si také žádá své.

Potvrdí svou výjimečnost?

Ester teď ale bude v trochu jiné roli. Všichni vědí, že na snowboardu je favoritkou. Bude to vědět i ona. Zjistí, že vyhrát lyžařské super-G vlastně bylo docela jednoduché, že to spadlo do klína, byla to hra bez nervů. Nikdo od ní nic nečekal a prostě to klaplo. Pravá zkouška tedy teprve přijde. Bude muset prodat zase něco další ze svého já. Pokud opravdu zvládne čtvrteční kvalifikaci a v sobotu bude zvedat ruce nad hlavu jako vítězka paralelního obřího slalomu na snowboardu, přepíše dějiny olympiád.

Historie svátku pod pěti kruhy sice pamatuje dvě desítky sportovců, kteří dokázali získat zlata v různých sportovních odvětvích - častým případem byli plavci, kteří triumfovali také ve vodním pólu, najdou se ale i kombinace atletika-ragby, atletika – tenis, gymnastika – wrestling, či běh na lyžích – skoky na lyžích. Nikdy ale žena nebrala dvě zlata na jedné olympiádě z různých sportů.

Pokud se to Ester Ledecké povede, potvrdí, že je opravdu výjimečnou. A možná motivuje další sportovce k mulitsportovnímu zaměření, které je v době profesionalismu téměř nemyslitelné. Od doby, kdy třeba Jaroslav Drobný dokázal vyhrát mistrovství světa v hokeji a zároveň dvakrát triumfoval ve Wimbledonu, už uplynulo už sedm desetiletí.