Dnes je sobota 24. července 2021., Svátek má Kristýna
Počasí dnes 30°C Polojasno

Poslanec po setkání s Okamurovou „lůzou": Začal jsem se poprvé bát diktatury

Poslanec po setkání s Okamurovou „lůzou": Začal jsem se poprvé bát diktatury
Tomio Okamura | zdroj: isifa/MAFRA/DAN MATERNA

Poslanec a kandidát do Evropského parlamentu za Starosty a nezávislé Stanislav Polčák okomentoval v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz společné soužití s nováčky ve sněmovně i přípravy své strany na následující volby.

Politická kultura se podle něj s příchodem nových stran nijak k lepšímu neposunula. Ke slovu se spíše naopak dostává fanatické následování vůdců a populistické konstrukce jako zákaz prodeje alkoholu ve sněmovně či celkový koncept referenda Tomio Okamury.
Tomio Okamura Tomio Okamura | zdroj: Facebook

Budete smutný, když se v Poslanecké sněmovně nebude prodávat alkohol?

Já osobně vůbec ne. Mohu odpřísáhnout, že jsem si tam nikdy žádný tvrdý alkohol nekoupil, ani ho vlastně nemám moc rád. Že si ale člověk dá skleničku vína nebo pivo, zvlášť když tady sedí do pozdních nočních hodin, to mi přijde docela logické. Když jsem do politiky vstupoval, obecně jsem si zakázal být příznivcem planých populistických gest. A toto je přesně ten případ. Máme tady desítky jiných věcí, které nás trápí. Návrh nepodporuju a kriticky se dívám i na rozhodnutí pana Hamáčka, který se tomu podvolil. Nikdy jsem ve sněmovně nezažil nikoho opilého tak, že by nebyl schopen výkonu úřadu.

Změnila se nějak po posledních volbách politická kultura?

Zatím ne. Je to nyní těžké soudit. Noví kolegové jsou plni entusiasmu. Ukáže se nejdřív po roce, co to konkrétně znamená být poslancem a že to není jen o mačkání tlačítek ve sněmovně, ale hlavně o práci ve výborech, kde mnozí z nich často absentují. Někteří mají možná dojem, že jsou vyvolení k tomu, aby ukázali, co ve správě veřejných věcí dovedou. Budu jim v tom držet palce a uvidíme.

K moci se dostali lidé kolem pana Babiše, kteří slibovali, že bude všechno jinak. Je něco jinak?
Ve sněmovně teď například leží návrh novely jednacího řádu, aby každý z poslanců mohl vystoupit k jednomu bodu maximálně dvakrát na deset minut. Na první poslech to zní možná logicky, jenže když se podíváte, jak se někdy parlamentní debata vyvíjí, kdy poslanec musí reagovat nejen faktickou poznámkou, je jasné, že je to nesmysl. Já jsem tento návrh nepodepsal a jsem k tomu kritický i přesto, že jej podepsali někteří kolegové z TOP 09. Je to podle mě snaha, jak umlčet opozici a nahrát vládě k rychlejšímu ovládnutí sněmovny. Jsem proti tomu, aby se vytvořila jakási kasta poslanců s přednostním právem, kteří si mohou žvanit, jak chtějí. Mandát, který získal každý z dvou set poslanců, má stejnou hodnotu a zastupuje obdobný počet občanů.

Jak jste klidný před evropskými volbami?
Jsem klidný. Každé volby jsou jistým vypětím, ale já je spíš chápu jako soutěž o to, jaký názor získá větší váhu. V evropských volbách chci prezentovat jasné ano Evropě, na druhou stranu si ale EU nepředstavujme jako snovou Popelku bez vad. Má mnohé vady a zkušenost ve sněmovně mi ukázala, že je spousta věcí, které už nemůžeme nijak ovlivnit. Jsou přijímána zásadní rozhodnutí v Bruselu a tady už si můžete jen stýskat. Musíme být velmi kritičtí. Chtěl bych usilovat o to, aby se v Bruselu více ctily zásady subsidiarity – tedy, aby evropské orgány zasahovaly pouze tam, kde by to skutečně mělo významný nadnárodní přesah, nebo bylo patrné, že si s tím jednotlivé státy neporadí samy.

Následovat poté budou i volby komunální. Nemáte strach, že ANO pana Babiše by vás mohlo převálcovat podobně jako ve sněmovních volbách?
Nikdo od nás neodchází, naopak čelíme přílivu členů. Do politiky chceme přivést lidi se zkušenostmi. Pokud stejnou ambici má i hnutí ANO, tak jsme konkurenti. Jejich aktivita mi ale nevadí, ani mě nijak neděsí. Pokud se někdo spojí se STAN, může si být jistý, že se nejedná o značku s nějakými dramatickými příběhy z minulosti. U hnutí ANO si tím tak jistý nejsem. Tam může být naopak poměrně hodně příběhů z minulosti, které by jednou mohly někoho dostihnout.

Co je pravdy na tom, že existuje jakési pnutí mezi TOPkou a STAN?
Toto slýcháme od první chvíle, co jsme se spojili, takže mě tato otázka nepřekvapuje. Pnutí neexistuje žádné. Příběh, který byl vytvořen na kauze kolem Prahy, je mylný. Já se s Honzou Kaslem dlouhodobě přátelím. Že se do sestavy na kandidátku rozhodl přizvat i ANO, mě překvapilo, ale jeho důvody i chápu. Dramaticky ta situace nikdy vyhrocená nebyla. To, že budeme v Praze kandidovat samostatně, neznamená, že bychom se s TOP 09 jakkoliv rozcházeli.

Umíte si představit celé toto uskupení bez Miroslava Kalouska?
Jistěže, stejně jako si ho musím umět představit bez sebe či Petra Gazdíka. U pana předsedy Schwarzenberga by to bylo složitější, protože on je zásadní lídr a poutač pro voliče. Potkat ale může kohokoliv z nás cokoliv. Musíme umět si to představit.

Kdo jiný by tedy mohl stát v čele TOP 09?
Miroslav Kalousek znamená v TOP 09 rozhodně dominantní sílu. Na mnoho věcí má jasný názor, někdy i rozdílný. Byl jsem účastníkem mnoha debat, kdy Miroslav Kalousek a pan předseda Schwarzenberg měli rozdílné názory. Pokud se však jedná o zásadní věci, respektuje Miroslav Kalousek plně svého předsedu. Kdo by měl být jednou na místě Karla Schwarzenberga? TOP 09 jakkoliv radit nechci a ani nebudu. Vedle Miroslava Kalouska jsou tam určitě další silné osobnosti jako například Helena Langšádlová nebo pánové Heger a Ženíšek.     

Kdo je podle vás silnější hráč, Sobotka nebo Babiš?
V tuto chvíli to vypadá, že spíše pan Babiš. V rámci vlády hraje prim. Jelikož za ním stojí skupina, která ho až sektářsky následuje, má to více v rukou. ČSSD je strana orgánů a lidí, kteří politikou dlouhodobě žijí, takže prostě není takto jednoduše ovladatelná. V tom je na druhou stranu asi její větší síla. Pan Babiš si sice nyní může užívat svou dominanci, kdy celá strana stojí za ním, konflikty ale přicházejí a potom teprve je třeba umět stát nohama na zemi a mít oporu v celé struktuře, nikoliv jen ve fanatickém vidění jednoho názoru.

Smířil jste se s tím, že místopředseda vlády stále nemá platné lustrační osvědčení?
Nesmířil. Bylo to pro mě jedno z velkých zklamání. Nechci Andreji Babišovi sahat do svědomí, ale vysílal různé signály a prohlašoval, že ve vládě být nemusí, a pokud prý lustrační osvědčení nebude mít, tak tam ani nebude. Pan prezident poté nepochopitelně ustoupil od právního rámce, který byl do té doby vždy dodržován. Znamená to jasné bezpečnostní riziko pro tuto zemi, protože dnes nevíme, kdo je schopen pana Babiše vydírat. Třeba ho nikdo nevydírá, to my ale nevíme. Mantinely a bezpečnostní záklopky by tady fungovat měly. Lidé, kteří v seznamech byli, stále disponují informacemi, koho kdo kdy udal a komu kdo zničil život. Osobnímu rozhodnutí pana Babiše nerozumím a jsem překvapen, že je opravdu místopředsedou vlády. Kdyby už byl aspoň jeho soud u konce, byli bychom moudřejší, nyní se můžeme jenom domnívat. Respektuji výsledek voleb, ale ostatní občané mají právo bránit se tomuto až násilnému vniknutí do úřadu mimo stávající tradici.

Jak jste se cítil v pořadu u paní Jílkové, když jste řešili referendum?
Poprvé jsem se rozčílil ke konci pořadu, asi to bylo i znát. A poprvé jsem se zároveň trochu začal i bát, nechci říct lůzy či ochlokracie, ale diktatury. V naší Ústavě je správně napsáno, že každé rozhodnutí většiny má dbát práv menšin. Jsem smířený s tím, že se jednou ocitnu ve většině, podruhé v menšině. Na konci pořadu jsem ale začal mít pocit, že bychom se měli začít bát tyranie davu. Nevím, jestli šlo o komparsisty najaté panem Okamurou, nebo kdo to vlastně byl, ale už jen způsob, jak narušovali chod pořadu vyřváváním, osočováním, napadáním – to jsou věci, které by měl běžný občan vždy odmítnout. Představa, že se pomocí referend ureferendujeme k budoucnosti pozitivní a zářné, je nesmyslná. Jde o věc, která prostě fungovat nebude a dojede na to i pan Okamura. Zatím to používá jako lacinou zástěrku. Jsem zastáncem referend na místní úrovni. Pokud má něco stát vedle mého baráku, mám právo se k tomu vyjádřit. Nevím ale, jak bych já jako daňový poplatník měl rozhodovat o daňové sazbě nebo pronájmu gripenů, kdy jde o ryze odborné záležitosti. Pan Okamura říká, že referendem lze rozhodnout všechno. V této čiré podobě bez demokratických pojistek to takto ale nefunguje nikde.

Posunul se někam váš názor po této televizní debatě s občany, panem Okamurou, Milanem Knížákem?
Za prvé, ani náhodou nešlo o reprezentativní vzorek obyvatel. Každopádně je jasné, že musíme více argumentovat pro normálního slušného, nikoliv řvoucího a krvelačného občana. Institut referenda být použit může, ale mělo by ho být užíváno jako šafránu a ve věcech celospolečenských. Rozhodně bychom se měli bránit takovýmto neodborným a nepřipraveným věcem, jaké předložil pan Okamura, byť on říká, že jenom opsal to, co kdysi předložila ČSSD. Já jsem to kritizoval už tehdy a přesně vím, v čem je tento návrh špatný. Dnes už i ČSSD vidí, že její návrh nebyl dobrý. Pan Okamura neudělal nic jiného, než co dělá celý život – návrh pouze a jednoduše opsal.   

Zdroje: