Dějiny česko-německých vztahů proto nazval i dějinami utrpení. Společnou budoucnost Čechů a Němců ve sjednocené Evropě ale vidí optimisticky. 

Před svým projevem obdržel německý prezident od UK její zlatou pamětní medaili. Pražskou univerzitu označil za zosobnění Evropy a jejího zakladatele Karla IV. za "toho, koho bychom dnes nazývali Evropanem". 

Také Praha je podle Gaucka "svým zcela mimořádným způsobem o něco více evropským městem" než ostatní metropole na kontinentu, neboť se zde potkávají nejrůznější evropské kultury a architektonické styly. "A to vše dnes stojí znovu před našima očima jako symbol otevřené a mnohotvárné Evropy," prohlásil německý prezident, který je druhý den na státní návštěvě Česka. 

Unikátní kulturní symbiózu v srdci Evropy podle něj přerušil nacismus. "Smutného vrcholu dosáhla tato nacionalistická, a dokonce rasistická politika okupací Československa nacistickým Německem," zdůraznil Gauck. Připomněl, že po obsazení Čech a Moravy nacisty brzy následovalo zavření vysokých škol a deportace 1200 studentů a profesorů do koncentračních táborů. 

"Poslední akt tohoto dramatu následoval po osvobození v roce 1945, kdy museli své domovy opustit i Němci, útěkem, vyhnáním, nuceným přesídlením, etnickým vyčištěním, odsunem - ať už se to nazývá jakkoli - vinní i nevinní zároveň," neopomněl Gauck připomenout i dramatickou poválečnou kapitolu vzájemných dějin, která dodnes vrhá stín na česko-německé vztahy. 

Německý prezident proto v projevu ocenil, že se touto kapitolou dějin zabývá řada mladých českých vědců, umělců, novinářů a spisovatelů. Zároveň ocenil skutečnost, že Česko v roce 2005 uznalo sudetské odbojáře a Němce pronásledované nacistickým režimem. Vzpomenul i Čechy, kteří po skončení druhé světové války nabídli ochranu německým spoluobčanům. 

"Není pochyb o tom, že dějiny česko-německých vztahů jsou i dějinami utrpení," poznamenal k tomu Gauck. Na druhou stranu vyjmenoval také řadu pozitiv, která Čechy a Němce spojují. Jedním z nich je podle něj i zkušenost s komunismem a skutečnost, že oba národy dokázaly tento režim překonat. Vyzdvihl odpůrce proti okupaci, jakými byli čeští studenti v roce 1939 nebo Jan Palach, který se na protest proti sovětské invazi v roce 1969 upálil. 

Bývalý evangelický kazatel a bojovník za občanská práva v někdejší Německé demokratické republice za svůj velký vzor označil disidenta a prvního polistopadového československého prezidenta Václava Havla, který podle Gaucka zůstal "nebojácným, neúplatným a nezlomeným ani roky strávenými ve vězení a svůj národ přivedl k demokracii a do Evropy". 

To podle německého prezidenta umožnilo, že Češi a Němci nyní mohou společně žít v míru ve sjednocené Evropě. V ní mají jednu povinnost: už nikdy nepřipustit, aby mnohotvárnost byla zničena a násilí triumfovalo nad duchem - nikdy a nikde, zdůraznil na závěr Gauck, který sklidil za svůj projev dlouhotrvající potlesk ve stoje.