Dalším důkazem velké aktivity prezidenta Miloše Zemana je vznik komise pro vyšetřování solárního byznysu, o němž mluvil v úterý při své první řeči před sněmovnou ve funkci hlavy státu. Pomoci rozplést prvopočátek byznysu, který nás každoročně stojí desítky miliard korun, by měli například prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, ministr spravedlnosti Pavel Blažek nebo ředitel BIS Jiří Lang.

„Tohle se musí rozkrýt složitou policejní vyšetřovací prací, kdežto tato skupina může sloužit jen jakýsi debatní klub, kde se bude mluvit o tom, kam to vyšetřování zaměřit, ale prakticky nemá tato komise význam. Je to tak složitá problematika, že by se měla ponechat orgánům činným v trestním řízení, aby zjistily, kdo umožnil takhle vysoké výkupní ceny. Zda už tam nebyl nějaký korupční záměr,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Rudolf Kučera z Filozofické fakulty J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Výzva k vyhlášení komise byla bombastická, jak má Zeman ve zvyku

Problém vidí v tom, že solární společnosti mají stále anonymní vlastníky, a navíc není jasné, kdo možná největší tunel v české ekonomice umožnil. Od prezidentovy výzvy k vytvoření komise, kterou přednesl před sněmovnou, si ale nic neslibuje. „Miloš Zeman to takhle bombasticky vyhlásil, jak má ve zvyku, tedy silná slova, silná prohlášení, ale pak skutek utek. Aby to nedopadlo jako památná akce Čisté ruce, to bylo hodně směšné,“ vzpomíná Rudolf Kučera.

„Osobně jsem skeptický jak k parlamentním vyšetřovacím komisím, tak ještě více ke skupinám podobného formátu, jejichž vznik inicioval prezident Zeman. Parlamentní vyšetřovací komise jsou zpravidla spíše politikum než skutečné vyšetřování, a to ještě mají nějaké pravomoce. Tahle skupina je víceméně neformální, nečekám od ní nějaké výsledky. Já si myslím, že jedině orgány činné v trestním řízení jsou schopné takové složité problémy, jako je solární byznys, řešit z pohledu práva,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Petr Sokol z Vysoké školy CEVRO Institut.

Na povrch by se mohly dostat informace, které pomohou vyšetřovatelům

„Komise nemá žádný uznávaný status, je to výtvor Miloše Zemana. Nicméně v té komisi jsou lidé, kteří do určitých věcí vidí. Počínaje zástupci BISky až po některé další instituce, takže to může pomoci vyplavit na povrch některé infomace, které se pak mohou dostat do médií nebo k orgánům činným v trestním řízení. A to už může samo o sobě spustit něco dalšího,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Pehe, ředitel New York University v Praze.

Návrh Miloše Zemana na zřízení komise pro vyšetřování solárního byznysu je jen jedním z jeho návrhů nebo iniciativ, s nimiž přišel během úvodních dvou měsíců ve funkci prezidenta. Nabídl se už také jako zprostředkovatel či moderátor diskusí mezi odbory a vládou, mezi lékaři a ministerstvem zdravotnictví, krátce po uvedení do funkce navrhl zřídit prezidentský fond, který by měl sloužit ke snížení státního dluhu.

Zeman chrlí nápady, aby dohnal, co za deset let zameškal

„Já si to vysvětluji psychologicky. Na řadu let byl odstaven od politiky, žil na venkově a najednou cítí poslední životní šanci něco udělat. Čili teď chrlí nápady, ale je to jen taková psychologická frustrace z toho, že byl takhle odstaven. Tak teď chce všem ukázat, ale tohle je velmi špatný směr. Prezidentský úřad pak ztratí důstojnost, váhu i autoritu, protože každý nápad, který je takhle na pomezí ústavních zvyklostí, vzbudí nějaký odpor a protitlak,“ domnívá se Rudolf Kučera.

Podle Petra Sokola se ukazuje, že přímá volba prezidenta vnáší do systému téměř vždy rivalitu mezi prezidentem a vládou a vzniká nějaké další mocenské centrum. „Miloš Zeman je politik takové povahy, že se bude snažit každou skulinku využívat a určitě se snaží být neformálním lídrem levice v téhleté politické situaci. Naplňují se přesně ty špatné představy, které jsem měl, bude-li zavedena přímá volba prezidenta,“ přiznává politolog.

Přímo volený prezident musí voličům dokazovat, že pro ně něco dělá

Hned ale dodává, že Zemanovy iniciativy nehodnotí z hlediska obsahu. „Hodnotím je čistě v rámci ústavního systému a z toho pohledu, že prezident, pokud je přímo zvolený, tak se snaží realizovat svůj program, který samozřejmě nemůže realizovat v rámci svého ústavního mandátu, anebo jen velice omezeně. Musí ale nějak dokazovat svým voličům, že pro ně něco dělá, takže vymýšlí různé takovéto skupiny, iniciativy a návrhy. Z hlediska politologa to ale nevidím příliš pozitivně,“ upozorňuje Petr Sokol.

„Aktivitám prezidenta se samozřejmě meze nekladou, nicméně prezident může účinně působit pouze tam, kde má nějaké ústavní pravomoci. Vedle těch pravomocí má samozřejmě neformální autoritu, kterou může využívat, ale neměl by jí plýtvat. Protože pokud se bude chovat takto inflačně, jak se zatím chová, tak ho za chvilku nebude nikdo brát příliš vážně, nakonec nebudou brát vážně ani jeho autoritu,“ domnívá se Jiří Pehe.

Prezident nemusí být u všeho, spíše by to chtělo inventuru pravomocí

Z tohoto pohledu by mohl Miloš Zeman trochu ubrat nohu z plynu. „Já si myslím, že prezident by se neměl snažit být všude a u všeho a snažit se zprostředkovávat urovnávání sporů nebo dokonce řídit diskuse o nich. Vhodnější by bylo udělat si spolu se svými poradci jakousi inventuru toho, kde má skutečné pravomoci a co skutečně může ovlivnit. A pak by se na to měl soustředit, pokud chce být skutečně účinný,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Pehe.