Hrdina kultovní knížky Podivný případ se psem, autistický patnáctiletý kluk Christopher, má ve zvyku na cestě do školy počítat červená auta. Červených aut v dnešní době po silnicích zrovna velké počty nejezdí, ale pokud by si člověk přesto chtěl podobnou hru vyzkoušet a nenudit se, pak je zaručeně dobrou náhradní volbou kategorie velkých aut. Ta vám totiž dává jistotu, že se velmi pravděpodobně již po několika minutách dopočítáte počtu v řádu desítek. Kritériem, podle kterého rozeznáte velké auto, může být třeba to, že danému vozidlu většina ostatních aut nesahá „ani po pas“, avšak zároveň se nejedná ani o dodávku, ani o autobus. Takovéto počítání může posloužit třeba jako dobrá metoda, jak si zkrátit čas při čekání na tramvaj. S každým dalším započítaným obřím autem však v mysli také nevyhnutelně klíčí otázka: K čemu tady vlastně všichni potřebují terénní auta?

Těžký terén na Václavském náměstí 

Odpovědí může být to, že se jednoduše změnila měřítka toho, jak vidíme věci kolem sebe, a proto už většina z nás tato velká auta možná ani nevnímá jako výrazně nadměrná. Stačí však, aby mezi tyto současné krále silnic vyjelo nějaké auto starší generace, a rozdíl je nepřehlédnutelný. Třeba taková Škoda 105 vypadá vedle nových aut jako dětská hračka a je skoro těžké uvěřit, že se do ní kdysi normální lidé vůbec mohli vejít. Je těžké posoudit, zda snad byla auta někdy v minulosti opravdu až příliš malá a až příliš nepohodlná, avšak zcela jisté je, že velká část dnešních nových aut je ve své velikosti naopak naprosto předimenzovaná. Malých aut, která by nás v představách o velikosti normálního auta udržovala na zemi a fungovala tak jako měřítko toho, jak se nová auta čím dál tím víc (a zbytečně) nafukují, však jezdí čím dál tím méně. 

Ani ve chvíli, kdy připustíme, že už jsme si na nabídku stále rostoucích osobních aut zkrátka všichni tak nějak zvykli, však rozhodnutí koupit si jedno z těchto obrovských aut není zcela pochopitelné, zvlášť ve městě. Zdravý rozum nám jako první z možných funkcí objemného vozidla nabídne to, že se může hodit k převážení velkého nákladu. V naprosté většině obřích aut se však veze pouze jedna osoba, což argument rychle vyvrací. Velké auto se rovněž může hodit do těžkého terénu. Takový by však člověk v mírné české krajině asi hledal jen stěží, a přestože české vozovky asi nejsou ve zcela ideálním stavu, pohon na čtyři kola snad ve vší skromnosti ještě nevyžadují. A tak zatímco výhody velkého a silného auta ve městě se hledají těžko, nevýhody s ním spojené jsou naopak nasnadě. Může být vysvětlením celého nárůstu velkých aut v českých ulicích úspěšná manipulace reklamy a módních trendů?

Ostatní mají velké auto, koupím si ho také 

Módní trendy totiž dokážou divy. Namátkou například přesvědčit nedávno nemalý počet lidí k tomu, aby na vydlážděné chodníky světových velkoměst dobrovolně vyráželi i při sebemenším deštíku v holínkách. Velká auta typu SUV v úzkých uličkách městských center působí srovnatelně neadekvátně a nefunkčně. Je to podobné, jako kdyby si člověk vyrazil zaplavat do veřejného bazénu v potápěčském neoprenu. Zásadní rozdíl je však v tom, že zatímco chodec v holínkách či plavec v neoprenu nijak negativně neovlivňují svoje okolí, o řidiči přerostlého auta se to zejména v městském prostoru bohužel říci nedá. Často se navíc zdá, že si se svými auty pořádně nevědí rady ani jejich řidiči sami. Když se například marně snaží své velké vozidlo někde zaparkovat, nezřídka končí stát částečně – v tom lepším případě - nebo úplně na chodníku. Do duše jim samozřejmě nikdo nevidí, ale možná v těchto chvílích aspoň na malou chvíli litují, že si místo svého několikatunového nablýskaného kolosu nepořídili třeba jen několik kilogramů vážící kolo, které by na chodníku mohli bez jakýchkoli obtíží zaparkovat kdekoli, kde by se jim zachtělo.

Nezbývá tedy než doufat, že se opravdu jedná jen o módní vlnu, která po čase zase opadne. Velké luxusní auto může sice být známkou ekonomického úspěchu, ale ze své podstaty také bezohlednosti k ostatním a možná i jistého vnitřního kulturního úpadku. Jak je známé, okázalost v Evropě roste směrem na východ a čeští řidiči velkých aut v tomto ohledu balancují tak někde na hraně.