Více než 25 miliard kilometrů od Země, v temném a chladném mezihvězdném prostoru, se odehrál nečekaný technický zázrak. Inženýrům NASA se podařilo po více než dvou desetiletích znovu zprovoznit hlavní rotační trysky sondy Voyager 1 — klíčovou součást, která byla od roku 2004 považována za nefunkční. Voyager 1, vypuštěný v roce 1977, překonal všechny původní odhady životnosti. Po průletu kolem Jupiteru a Saturnu pokračoval dál, mimo dosah vnějších planet a nakonec i za hranici heliosféry — ochranné „bubliny“ magnetického pole Slunce. Aby sonda zůstala ve správné orientaci vůči Zemi, využívá systém trysek, který ji drží nasměrovanou na vodicí hvězdu, a tím i na naši planetu. Selhání tohoto systému by mohlo znamenat konec možnosti přijímat data z nejvzdálenějšího aktivního lidského zařízení ve vesmíru.

Před více než dvaceti lety přestaly kvůli poruše napájení fungovat ohřívače hlavních rotačních trysek. Tyto ohřívače jsou nezbytné, protože palivo v tryskách musí zůstat při správné teplotě, aby mohlo být spolehlivě spalováno. Tehdy se tým rozhodl přejít na záložní trysky, které fungovaly bezchybně. Nikdo tehdy nepředpokládal, že mise potrvá ještě dalších dvacet let. Jenže právě tyto záložní trysky se začaly v poslední době potýkat s usazováním zbytkového paliva, což postupně ohrožovalo jejich provoz. Pokud by selhaly, sonda by se mohla přestat orientovat na Zemi — a bez možnosti poslat příkaz na takovou vzdálenost by se mise stala neovladatelnou.

Vzhledem k riziku selhání a dlouhodobému výpadku komunikační antény Deep Space Network v australské Canbeře, který potrvá až do začátku roku 2026, se tým rozhodl k odvážnému kroku: pokusit se znovu oživit původní trysky, které byly považovány za ztracené. Inženýři v JPL se vrátili k původnímu problému a zvažovali možnost, že spínač v elektrickém obvodu ohřívačů mohl být v nesprávné poloze. Pokud by se jej podařilo vzdáleně přepnout zpět — a současně aktivovat samotné trysky — existovala šance, že se systém opět rozběhne. Šlo však o riskantní operaci. Pokud by v nesprávný okamžik došlo k aktivaci trysek bez zahřátí, mohla by sonda utrpět vážné poškození. Přesto se tým rozhodl podstoupit riziko, a to navzdory obrovské vzdálenosti a zpoždění signálu, které činí více než 23 hodin jedním směrem. Když dorazila potvrzení, že ohřívače se skutečně aktivovaly a teplota systému stoupá, bylo jasné, že trysky se vrátily k životu.

„Byl to naprosto slavnostní okamžik. Nálada v týmu byla fantastická,“ uvedl Todd Barber, vedoucí pohonného systému mise. „Ty trysky jsme považovali za mrtvé. A bylo to oprávněné. Ale jeden z našich inženýrů přišel s odvážnou teorií — a měl pravdu. Byla to další zázračná záchrana pro Voyager.“

Díky této opravě má nyní NASA možnost využít hlavní trysky při korekcích rotace a prodloužit životnost mise ještě o několik dalších let. Voyager 1 tak pokračuje dál, hluboko za hranicí Sluneční soustavy, jako tichý posel lidské vynalézavosti, odvahy a odhodlání. Jeho slabý, ale vytrvalý signál zůstává důkazem, že i to, co jsme už dávno odepsali, může znovu ožít – když se odvážíme věřit v nemožné.