Patent na slunce?

Doby, kdy američtí výzkumníci dávali recepty na vakcíny zadarmo (nenechávali je patentovat) a kdy toho čeští experti dokázali využít, jsou dávno pryč. Patří se je však připomenout.

V roce 1953 vyvinul virolog Jonas Salk se svým týmem v pittsburské laboratoři vakcínu proti dětské obrně, jedné z nejděsivějších nemocí dvacátého století. Ročně na ni umíraly desítky tisíc dětí po celém světě a další stovky tisíc jich končily celoživotně ochrnuté.

Když americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv očkovací látku schválil, doktor Salk vystoupil v televizi a na otázku, kdo k jeho vakcíně vlastní patent, odpověděl: „Řekl bych, že lidstvo… Ne, žádný patent neexistuje. Copak je možné patentovat slunce?“

V roce 1960 Salkovu vakcínu nahradila účinnější orální vakcína, kterou vyvinul jiný Američan, Albert Sabin. Obdobně jako Salk, ani Sabin neusiloval o patentovou ochranu očkovací látky. Její složení dal světu k volnému použití.

Ukázkový příklady altruismu. Kdyby Salk nebo Sabin patent získali, mohli mít patrně na kontě miliardy dolarů. Místo toho nechali práva volná, aby byly vakcíny levné a mohly se šířit po celém světě – nejen v zemích, kde na to měli peníze.

Tři dávky a dost

Třídávková Salkova vakcína využívající oslabených virů byla ve Spojených státech schválena roku 1955. V Československu se jí hromadně očkovalo od roku 1957.

Počátkem roku 1960 Československo schválilo Sabinovu polykací poliovakcínu a na jaře začalo povinné celostátní očkování. Do roka jí bylo naočkováno 94 procent dětí do 15 let. A od srpna 1961 se v Československu nevyskytl jediný nový případ nezavlečené přenosné dětské obrny (paralytické poliomyelitidy).

Proto se v roce 1961 Československo stalo jednou z prvních (podle některých zdrojů první) zemí na světě, kde byla dětská obrna vymýcena – kde bylo přerušeno šíření divokých poliovirů v populaci. A to ještě dřív než v samotné Americe, kde regulátoři dlouho se schválením Sabinovy vakcíny váhali.

Čí to byla zásluha? Pochopitelně Jonase Salka a Alberta Sabina. Lví podíl na vymýcení obrny v Československu však měl také Dimitrij Slonim a jeho spolupracovníci z Ústavu mikrobiologie a imunobiologie v Praze.

Takto očkujeme dnes proti covidu. Američané mají aspoň jednou dávkou naočkováno 48 procent populace, Česko 31 procent. | zdroj: Our World in Data

Graf si pro větší zobrazení rozklikněte.

Slonim, který pocházel ze židovské rodiny z Ruska, odkud jeho rodiče uprchli před bolševiky, s nimi dokázal rychle připravit technologii výroby – Sabinova vakcína přitom byla na svou dobu technologicky náročná, využívala živé (ale oslabené) viry.

Vakcínový byznys

Příběh z počátku šedesátých let ukazuje, jak se svět změnil. Současné farmaceutické firmy, které vyvinuly a vyrábí vakcíny proti covidu, je pokládají za „své slunce“, dávají si je patentovat.

Patentové právo jim po dvacet let umožňuje diktovat ceny a vést obchodní politiku, která může snižovat dostupnost očkovací látky. Na účinné, ale drahé vakcíny pak leckde nemusí dosáhnout.

Argumenty, že firmy si chtějí zajistit návratnost vysokých investic do vývoje, není pravdivá. Je přece jasné, že chtějí dosáhnout zisky.

Korporace Pfizer za letošní první čtvrtletí vydělala na vakcíně, kterou vyvinula s biotechnologickou společností BioNTech, 3,5 miliardy dolarů. V dalším období, kdy se produkce bude zvyšovat, zisky nepochybně porostou.

Moderna letos očekává zisk 20 miliard dolarů. A miliardové zisky v dolarech i přes četné potíže už dosahují AstraZeneca a Johnson & Johnson.

Dá se věřit tomu, že by tyto firmy bez patentů významně zchudly. Lze důvěřovat jejich tvrzení, že by neměly na další výzkum a vývoj?

Bez záruky

Je však dostupnost vakcín omezena jen tím, že do výroby se může zapojit pouze držitel patentu nebo jejich oprávněný uživatel? Platí, že kdybychom patentová práva k očkovacím látkám pozastavili, vakcíny by se vyráběly ve více státech, i těch rozvojových? A byly by dostupnější?

Přístup k patentům nic nezaručí, ani vyšší produkci. Patenty se týkají pouze kodifikované informace. Nutná je také znalost technologie výroby (také ta je patentovaná), je nezbytné zvládnout know how. To se týká zejména vakcín založených na moderní technologii mRNA.

Společnost Moderna, která obdobně jako společenství Pfizer/BioNTech covidové mRNA vakcíny vyrábí, už loni oznámila, že nebude stíhat nikoho, kdo začne vyrábět její patentovanou očkovací látku. Žádná z firem toho ale nedokázala využít.

Patrně jim chyběl profesor Dimitrij Slonim a parta jeho šikovných spolupracovníků.