Hodinové ručičky poskočí v neděli (8.3.) na severu amerického kontinentu z druhé hodiny ranní na třetí. Do Spojených států a Kanady vstoupí "čas, který šetří denní světlo" (daylight saving time - DST), tedy obdoba evropského letního času. Název používaný za Atlantikem je ale beze sporu přesnější. Vychází z cíle času posunutého o hodinu dopředu, kterým je využít sluneční světlo v pozdních hodinách. 

Ostatně, jaký letní čas? Vždyť v Kanadě i kolem New Yorku ještě leží sníh.

Američané i Evropané cvičí s časem dopředu a zpět už několik desetiletí. Kdysi letní čas dělil rok na dvě poloviny. Teď však "úřední" léto trvá v Evropě sedm měsíců a v Severní Americe "šetří světlo" dokonce osm měsíců v roce.

Američané a Kanaďané si mohou posunutý čas "užívat" od druhé březnové neděle do první neděle v listopadu, Evropané od poslední březnové neděle do poslední neděle v říjnu. Letos vykročí o hodinu vpřed za tři týdny (v neděli 29.3). To znamená, že Amerika bude Evropě po jednadvacet dnů o hodinu blíž.

Američané, kteří si rádi přispí, namítají, že není normální řídit se posunutým časem osm měsíců v roce. Patří mezi ně Rachel Feltmanová z deníku Washington Post. "Standardní čas máme pouhé čtyři měsíce, zato DST platí osm měsíců. Kde jinde ve vesmíru označují za standard něco, co trvá pouze třetinu roku?" podivuje se reportérka v článku Pět mýtů o času, který šetří denní světlo.

A to jsou "mýty podle Feltmanové": 1) DST šetří energii, 2) pomáhá farmářům zvýšit produkci, 3) zvyšuje obrat obchodníků, 4) posiluje lidské zdraví, 5) standardní čas je standard.

Ve Spojených státech a Kanadě vyvolala masový příklon k času šetřícímu světlo ropná krize počátkem sedmdesátých let. Zpočátku, stejně jako v Evropě, dělili rok na poloviny. Poté ho však politici začali natahovat.

Energetici přitom už několik let upozorňují, že úspory, které posunutý čas přináší, jsou mizivé - desetiny procenta. A v březnu, říjnu či listopadu se blíží nule ještě víc.

Čas v rukou politiků a lobbistů

Jenže politici si našli jiné důvody, kterými prodloužení posunutého času podpořili. "Denní světlo vyloudí úsměv na tvářích Američanů a lepší světelné podmínky večer sníží počet dopravní nehod," hlásal například Edward Markey, jeden z amerických kongresmanů, který se zasadil o protažení "nestandardního" času na osm měsíců.

Michael Downing v knize 'The Annual Madness of  Daylight Saving Time' (Každoroční šílenství času, který šetří denní světlo) tvrdí, že za prodloužením posunutého času na osm měsíců není starost o úspory energie, bezpečnost na silnicích či spokojenost obyvatel. Vidí za ním lobby různých zájmových skupin - mimo jiné producentů masa a majitelů golfových hřišť.

Obě skupiny k ní mají pádný důvod: Posunutý čas povzbuzuje Američany, aby si víc a déle užívali barbecue a golfu. Proto se podle Downinga prodá ke grilování maso za stovky milionů dolarů navíc a další stovky milionů tečou do pokladen majitelů golfových areálů.

Čas šetřící světlo však neplatí na celém území Spojených států a Kanady. V zemi javorového listu ho nezavedly například části Britské Kolumbie a Saskatchewanu. V USA si standardní čas po celý rok ponechala zámořská území i státy Havaj a Arizona.

Důvody, proč státy nebo provincie u času podle matky přírody zůstávají, se liší. V Arizoně jsou nasnadě: Dopřávat obyvatelům vyprahlého státu s pouštním podnebím více slunečních paprsků by bylo jako nosit vodu pasažérům potápějícího se Titaniku.

Přesto v části tohoto státu - na rozlehlém území rezervace indiánského kmene Navahů - platí federální daylight saving time. Navahové si drží odstup od arizonského kongresu, a tak dali přednost časové regulaci "bílého bratra" z Washingtonu.